Zpráva, kterou dnes zveřejnil Evropský účetní dvůr (EÚD), bije na poplach: lodě a další plavidla nadále znečišťují vodu v mořích EU. Unijní právní předpisy se sice zlepšují a někdy jsou i přísnější než ty mezinárodní, jejich provádění 22 pobřežními členskými státy EU ale není ani zdaleka uspokojivé. Auditoři upozorňují, že opatření k prevenci, řešení, sledování a potírání nejrůznějších druhů znečištění z lodí nejsou dostatečná.

V oblastech, jako je znečištění ropou, ztroskotání lodí nebo emise síry, zahrnují unijní právní předpisy požadavky příslušných mezinárodních norem – a někdy jsou oproti nim ještě přísnější. Auditoři EU však poukazují na nedostatky, které musí EU ještě odstranit. Týkají se zejména rizik znečištění. Stále je totiž možné, aby se například majitelé lodí vyhnuli povinnostem souvisejícím s recyklací lodí tím, že před jejich likvidací vymění vlajku EU, pod níž loď pluje, za vlajku země, která členem EU není. Data mluví jasně: v roce 2022 plula pod vlajkou EU jedna ze sedmi lodí na světě, nicméně počet lodí s ukončenou životností byl o 50 % nižší. Dostatečné nejsou ani předpisy EU týkající se kontejnerů ztracených na moři. Jednak neexistuje záruka, že budou nahlášeny všechny ztracené kontejnery, a navíc jen malý počet kontejnerů je z moře skutečně vyloven.

„Přestože se v posledních letech opatření EU zaměřená na znečištění moří z lodí v mnoha směrech zlepšila, stále jde o závažný problém,“ uvedl Nikolaos Milionis, člen EÚD odpovědný za audit. „Podle odhadů jsou znečištěny více než tři čtvrtiny evropských moří. Dosažení cíle nulového znečištění, jehož smyslem je ochrana zdraví lidí, biologické rozmanitosti a rybích populací, tak stále není na obzoru.“

Auditoři rovněž podotýkají, že země EU nedostatečně využívají nástroje, které jim na pomoc s řešením znečištění z lodí poskytla EU. Jedná se například o síť pohotovostních plavidel pro reakci na únik ropy nebo drony pro odhalování znečištění. Zpráva se v této souvislosti zmiňuje například o Evropské službě satelitního monitorování ropy (CleanSeaNet) pro dohled a včasné odhalování případů znečištění. Ta v letech 2022–2023 zjistila celkem 7 731 případů možného znečištění moří EU, především ve Španělsku (1 462), Řecku (1 367) a Itálii (1 188). Z auditu však vyplynulo, že členské státy se zabývaly méně než polovinou těchto případů a znečištění potvrdily pouze v 7 % případů. Jedním z důvodů této nízké úrovně byla doba, která uplynula mezi pořízením satelitního snímku a skutečnou kontrolou znečištění.

Auditoři EU rovněž zjistili, že orgány členských států neprovádějí dostatek preventivních inspekcí lodí a sankce pro znečišťovatele jsou stále nízké. Osobám nebo subjektům odpovědným za to, že lodě v rozporu s předpisy vypouštějí znečišťující látky do moře, jsou jen výjimečně ukládány účinné nebo odrazující sankce a ke stíhání dochází zřídka. Stejně tak jen málo členských států oznamuje případy, kdy dojde k porušení povinnosti vylovit z moře odhozená, ztracená nebo vyřazená lovná zařízení.

Auditoři dospěli k celkovému závěru, že Evropská komise ani členské státy využívání finančních prostředků EU na boj proti znečištění mořské vody plně nesledují. Nemají přehled o skutečných výsledcích ani o tom, jak jich dosáhnout ve větším rozsahu. Z auditu zároveň vyplývá, že EU má potíže s monitorováním znečištění z lodí. Skutečné množství uniklé ropy, kontaminujících látek a odpadků z lodí v moři je nadále z velké části neznámé, stejně jako totožnost znečišťovatelů.

Obecné informace

Lodě, například nákladní, výletní, rybářská či rekreační plavidla nebo trajekty pro přepravu osob, jsou významným zdrojem znečištění mořské vody. Jsou odpovědné za únik ropy, vypouštění chemických látek, nesprávnou likvidaci odpadu, emise plynů, ztráty kontejnerů a odhazování lovných zařízení do moře. EU a členské státy, z nichž 22 je pobřežních, se toto znečištění z lodí snaží řešit několika způsoby tak, aby do roku 2030 dosáhly ambiciozního cíle nulového znečištění moří.

Auditoři ve zprávě posoudili opatření, která EU za tímto účelem přijala v období od ledna 2014 do září 2024. Navštívili Francii a Německo, kde se zaměřili na dvě mořské podoblasti (Severní moře v širším smyslu a Baltské moře), jimiž prochází druhá nejrušnější námořní dopravní trasa na světě.