EU má plán do roku 2050 dosáhnout „klimatické neutrality“ (tj. nulových čistých emisí skleníkových plynů). Ke splnění tohoto cíle je proto nezbytná „dekarbonizace“ všech odvětví, které skleníkové plyny vypouštějí. Jinými slovy je třeba postupně ukončit závislost těchto odvětví na fosilních palivech založených na uhlíku. Jednou z možných cest je využívání obnovitelného vodíku. Týká se to zejména obtížně elektrifikovatelných sektorů, jakými jsou například výroba oceli, petrochemie, výroba cementu a výroba hnojiv. Význam obnovitelného vodíku ještě vzrostl poté, co Rusko rozpoutalo útočnou válku proti Ukrajině, neboť může přispět ke snížení dovozu fosilních paliv z Ruska, a posílit tak strategickou nezávislost EU. Auditoři EÚD zkoumali, jak účinně se Komisi daří vytvářet správné podmínky pro vznikající trhy s obnovitelnými a nízkouhlíkovými zdroji vodíku, a to vzhledem k závažným dopadům této transformace na budoucnost klíčových průmyslových odvětví EU.

Vodík je chemický prvek, který se za běžných podmínek nachází v plynném skupenství. Vodík lze vyrábět různými způsoby, například z vody (elektrolýzou) nebo ze zemního plynu. Obnovitelný vodík – tj. vodík vyráběný s pomocí obnovitelné („zelené“) elektřiny nebo z biomasy – je jedním z nástrojů dekarbonizace. Při výrobě obnovitelného vodíku vznikají minimální emise uhlíku. Umožňuje také ukládání velkého množství obnovitelné elektrické energie a při používání takto vyrobeného vodíku jsou navíc nulové emise uhlíku. Dalším způsobem, jak snížit emise uhlíku, je používání nízkouhlíkového vodíku, tj. vodíku získaného z neobnovitelných zdrojů, zejména v přechodném období, než bude dosaženo klimatické neutrality.

Používání obnovitelného vodíku však s sebou nese řadu úskalí. Patří sem stávající problémy s účinností elektrolýzy, výrobní náklady a potřeba elektřiny z obnovitelných zdrojů a vody. Průmysl v EU kromě toho již musí čelit několika novým problémům, jakými jsou například kolísavé ceny energií, zejména po rozpoutání ruské útočné války proti Ukrajině, která odkryla závislost EU na dovozu energií, nebo narušení dodavatelských řetězců některých surovin a závislost na nich. Tvůrci politik EU proto musí vytvořit vhodné podmínky pro dekarbonizaci, zároveň však zajistit, aby průmyslová odvětví EU zůstala v EU, ale udržela si konkurenceschopnost.

Evropská komise položila základy pro trh s obnovitelným vodíkem v EU tím, že stanovila cíle výroby a dovozu vodíku. Rovněž připustila, že v přechodu ke klimatické neutralitě by mohl sehrát úlohu nízkouhlíkový vodík. Celkový objem financování z EU pro období 2021–2027 na projekty související s vodíkem se v současné době odhaduje na 18,8 miliardy EUR. Ostatní velké ekonomiky, jako jsou Spojené státy, Kanada, Japonsko, Čína a Indie, už poskytují významné dotace na podporu dekarbonizace, včetně výroby obnovitelného vodíku.

Ve své zprávě auditoři EÚD posuzovali, zda EU:

• je na dobré cestě k dosažení svých cílů v oblasti vodíku,
• přijala právní akty nezbytné k účinné a včasné podpoře trhu s vodíkem,
• má zaveden ucelený soubor programů financování, který by umožnil rozvoj hodnotového řetězce vodíku v celé EU,
• zda Komise vhodně koordinovala utváření trhu s vodíkem s členskými státy a průmyslem.

Zaměřili se zejména na situaci ve čtyřech členských státech EU: Německu, Španělsku, Nizozemsku a Polsku.

Má vodík pro dosažení klimatické neutrality EU budoucnost? A pakliže ano, dělá EU vše pro to, aby se to stalo skutečností? Vše toto se dozvíte v naší zvláštní zprávě o průmyslové politice EU v oblasti obnovitelného vodíku, která bude zveřejněna na našich internetových stránkách dne 17. července 2024 v 00:01.