Член 3 от Директива 2005/36/ЕО - Дефиниции 1. По смисъла на настоящата Директива се използват следните определения:a) „регламентирана [бел. прев.: наричана също „регулирана“] професия“: професионална дейност или съвкупност от професионални дейности, достъпът до които, упражняването на които или един от начините на упражняване на които, са подчинени, пряко или непряко, от законовите, подзаконовите или административните разпоредби, на притежаването на определени професионални квалификации; по-специално, използването на професионално звание, ограничено от законови, подзаконови и административни разпоредби до титулярите на определена професионална квалификация, представлява начин на упражняване. Когато първото изречение от тази дефиниция не се прилага, професия, посочена в параграф 2, се приравнява на регламентирана професия;...г) „ компетентен орган“: всяка власт или орган, натоварен от държава членка с конкретното правомощие да издава или приема дипломи за обучение и други документи или информация, както и да приема молби и да взема решения, предвидени в настоящата директива.

Моля, вижте списъка на професиите, публикуван тук: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Ако са налице няколко специализации за дадена професия, те няма да се разглеждат поотделно. Пример: Както „медицинска сестра“, така и „психиатрична медицинска сестра“ могат да попадат в обхвата на професията „медицинска сестра“, въведена в базата данни за регулираните професии. Това означава, че Вашето ведомство отговаря само за една генерична професия (= медицинска сестра).

Под „средна такса, начислявана на заявител за заявление“ се има предвид таксата за признаване на професионална квалификация, включително евентуални компенсационни мерки, и разходите за разрешаване на упражняването на дейност / разрешително за стопанска дейност или други подобни.

Под приблизителни действителни разходи, извършени от Вашето ведомство за едно заявление, се имат предвид очакваните разходи за обработка на едно заявление, в които се включват например разходите за служителя, работещ по заявлението, разходите за комисиите за вземане на решение и/или всякакви други разходи, направени от Вашето ведомство в тази връзка.

Ако Вашето ведомство отговаря за няколко професии, моля, посочете средната стойност.

За този въпрос под „средна такса, начислявана на заявител за заявление“ се имат предвид само таксите за признаване на професионална квалификация, включително компенсационни мерки.

Този въпрос се отнася до документи, удостоверяващи например гражданството на заявителите, дипломи или копия от свидетелствата за професионална компетентност, изброени в приложение VII към Директива 2005/36/ЕО.

Член 14 — Компенсационни мерки 1. Член 13 (Условия за признаване) не препятства приемащата държава членка да изисква от заявителя да премине период на адаптация с продължителност до три години или да положи изпит за правоспособност, ако:а) завършеното от заявителя обучение е със съществено различаващо се съдържание по отношение на професионалните дейности в сравнение с обхвата на обучението в приемащата държава членка;б) регламентираната професия в приемащата държава членка включва една или повече регламентирани професионални дейности, които не са включени в съответстващата професия в държавата членка по произход на заявителя и за които в приемащата държава членка се изисква обучение, чието съдържание се различава съществено от отразеното в удостоверенията за правоспособност или за професионални квалификации на заявителя. 2. Ако приемащата държава членка се възползва от възможността, предвидена в параграф 1, тя трябва да предложи на заявителя избор между период за приспособяване и изпит за правоспособност.Когато по повод на определена професия държава членка намери за необходимо да направи дерогация от предвиденото в предходната алинея изискване да предостави на заявителя възможност за избор между период на приспособяване и изпит за правоспособност, тя информира предварително за това останалите държави членки и Комисията и представя достатъчна обосновка за предприетата дерогация 3. Чрез дерогация от принципа за правото на избор на заявителя, предвидено в параграф 2, за професии, чието упражняване изисква прецизно познаване на националното законодателство и по отношение на които предоставянето на консултации и/или съдействие във връзка с националното законодателство е съществен и постоянен аспект от професионалната дейност, приемащата държава членка може да предвиди изискване за период на приспособяване или изпит за правоспособност....

Такава дерогация може да се приложи, ако компетентните органи счетат, че за дадена професия е необходимо отклонение от общия принцип, при който изборът между изпит или период на приспособяване е оставен за заявителя.

Член 4е — Частичен достъп 1. Компетентният орган на приемащата държава членка предоставя частичен достъп според конкретния случай до професионална дейност на нейна територия само когато са изпълнени всички условия, посочени по-долу: а) специалистът е напълно квалифициран да упражнява в държавата членка по произход професионалната дейност, за която се иска частичен достъп в приемащата държава членка; б) разликите между професионалната дейност, законно упражнявана в държавата членка по произход и регламентираната професия в приемащата държава членка са толкова съществени, че прилагането на компенсационни мерки би се равнявало на изискване заявителят да премине пълния курс на образование и обучение, който се изисква в приемащата държава членка, за да получи неограничен достъп до регламентираната професия в приемащата държава членка; в) професионалната дейност може обективно да бъде отделена от други дейности в обхвата на регламентираната професия в приемащата държава членка. За целите на буква в) компетентният орган на приемащата държава членка взема предвид дали професионалната дейност може да се упражнява като самостоятелна дейност в държавата членка по произход. 2. Частичен достъп може да бъде отказан, ако отказът бъде мотивиран с императивни съображения от общ интерес, които могат да спомогнат за постигането на поставената цел и не надхвърлят необходимото за постигането на тази цел. 3. Заявленията с цел установяване в приемаща държава членка се разглеждат в съответствие с дял III, глави I и IV. 4. Заявленията с цел предоставяне на услуги на временен или случаен принцип в приемащата държава членка във връзка с професионални дейности, които имат последици за общественото здраве или безопасност, се разглеждат в съответствие с дял II. 5. Чрез дерогация от член 7, параграф 4, шеста алинея и член 52, параграф 1, след като бъде предоставен частичен достъп, професионалната дейност се упражнява под наименованието на професията в държавата членка по произход. Приемащата държава членка може да изиска използването на това наименование на професията на езиците на приемащата държава членка. Специалисти, които се ползват с частичен достъп, посочват ясно на получателите на услугите обхвата на своята професионална дейност. 6. Настоящият член не се прилага за специалисти, които се ползват от автоматично признаване на професионалната си квалификация по реда на дял III, глави II, III и IIIа.

При установяване — обща система за признаване: Тази система се използва само ако не се прилагат системи за автоматично признаване.Приемащата държава признава квалификациите за всеки отделен случай, когато заявителят има пълен достъп до същата професия в държавата по произход.Приложимите правила са посочени в глава I (членове 10—14) от Директива 2005/36/ЕО. При установяване — автоматично признаване въз основа на професионален опит: Това се прилага за специалисти, работещи в някои занаятчийски, търговски или промишлени сектори, изброени в приложение IV от Директива 2005/36/ЕО. Изискваната минимална продължителност и естество на професионалния опит са посочени в глава II (членове 16—20) от Директива 2005/36/ЕО. При установяване — автоматично признаване въз основа на координация на минималните условия за обучение: Тази система се прилага за седем секторни професии: медицински сестри, акушери, лекари, стоматолози, фармацевти, архитекти и ветеринарни лекари.Приложимите правила са определени в глава III (членове 21—49) от Директива 2005/36/ЕО и приложение V от същата Директива. При установяване — автоматично признаване въз основа на общи принципи на обучението: Тази система се прилага под формата на общ изпит в обучението, който понастоящем се прилага само за ски инструктори.Приложимите правила са посочени в глава IIIA (чл. 49а и чл. 49б от Директива 2005/36/ЕО. При временна мобилност — декларации и евентуални предварителни проверки: Приемащата държава от ЕС оценява временната мобилност за всеки отделен случай. Тя може да провери професионалната квалификация, преди специалистът да може да предоставя услуги за първи път. Това се прилага само когато разглежданата професия има отношение към общественото здраве или безопасността и не се ползва от автоматично признаване съгласно глава III от Директива 2005/36/ЕО.Правилата за временна мобилност се уреждат от член 7 от Директива 2005/36/ЕО.

Компетентните органи отговарят по подходящ начин, когато предоставят на органите на приемащата държава членка цялата необходима информация, за да вземе надеждно решение за признаване.

Мерките за опростяване, посочени в Директива 2005/36/ЕО, са: Европейска професионална карта (ЕПК), автоматично признаване въз основа на координация на минималните условия за обучение (приложение V) и автоматично признаване въз основа на общи принципи на обучението (чл. 49a и чл. 49б от Директива 2005/36/ЕО).

За да откриете конкретни дейности, моля, разгледайте следния документ: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

За да откриете конкретни дейности, моля, разгледайте следния документ: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

За да откриете конкретни дейности, моля, разгледайте следния документ: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

За да откриете конкретни дейности, моля, разгледайте следния документ: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Článek 3 směrnice 2005/36/ES - Definice  1. Pro účely této směrnice se rozumí:a) „regulovaným povoláním“ odborná činnost nebo soubor činností, u níž je přístup k ní nebo její výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu v členském státě vyhrazen přímo nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům určité odborné kvalifikace; zejména používání odborného titulu omezené právními nebo správními předpisy na držitele určité odborné kvalifikace vymezuje způsob výkonu. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se povolání uvedené v odstavci 2 za regulované; […]d) „příslušným úřadem“ úřad nebo subjekt výslovně zmocněný členským státem vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace, jakož i přijímat žádosti a rozhodnutí uvedená v této směrnici.

Seznam obecných názvů regulovaných povolání naleznete zde: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Pokud je u daného obecného povolání několik specializací, tyto specializace se nezapočítávají jednotlivě. Příklad: „všeobecná sestra“ i „psychiatrická sestra“ mohou spadat do obecného povolání „sestra“, jak je uvádí databáze regulovaných povolání. To znamená, že váš orgán zodpovídá pouze za jedno obecné povolání (tj. sestra).

Průměrným poplatkem za žádost účtovaným žadatelům se rozumí poplatek za uznání odborné kvalifikace, včetně případných vyrovnávacích opatření a nákladů na povolení k výkonu povolání / živnostenského oprávnění či podobného povolení.

Přibližnými skutečnými náklady na žádost vzniklými orgánu se rozumí odhadované náklady na zpracování jedné žádosti se zohledněním například nákladů na zaměstnance, který žádost zpracovává, nákladů na jednání výborů, které přijímají rozhodnutí, anebo dalších nákladů, které váš orgán v této souvislosti nese.

Je-li váš orgán odpovědný za několik povolání, uveďte prosím průměrnou hodnotu.

U této otázky se průměrným poplatkem za žádost účtovaným žadatelům rozumí poplatek za uznání odborné kvalifikace, včetně poplatku za vyrovnávací opatření.

Tato otázka se týká dokumentů, jako jsou doklady o státní příslušnosti žadatele, diplomy nebo kopie osvědčení o odborné způsobilosti uvedené v příloze VII směrnice 2005/36/ES.

Článek 14 – Vyrovnávací opatření 1. Bez ohledu na článek 13 (Podmínky uznávání) může hostitelský stát požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:a) odborná příprava, kterou žadatel absolvoval, se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci, který je požadován hostitelským členským státem;b) regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí příslušného povolání v domovském členském státě žadatele, a náplň odborné přípravy vyžadované v hostitelském členském státě se podstatně liší od obsahu zahrnutého v osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci žadatele. 2. Pokud hostitelský členský stát využije možnosti podle odstavce 1, musí poskytnout žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti.Pokud se členský stát s ohledem na dané povolání domnívá, že je nutné odchýlit se od požadavku stanoveného v předchozím pododstavci, který poskytuje žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, uvědomí o tom předem ostatní členské státy a Komisi a dostatečně tuto odchylku odůvodní. 3. Odchylně od zásady práva žadatele na volbu podle odstavce 2 může pro povolání, jejichž výkon vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a v nichž poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti, hostitelský členský stát stanovit buď adaptační období, nebo zkoušku způsobilosti.[…]

Taková odchylka se může uplatnit, když příslušné orgány mají za to, že u daného povolání je nutné odchýlit se od obecné zásady, podle níž je rozhodnutí mezi zkouškou a adaptačním obdobím ponecháno na žadateli.

Článek 4f – Částečný přístup 1. Příslušný orgán hostitelského členského státu poskytne případ od případu částečný přístup k výkonu odborné činnosti na svém území, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky: a) odborník je plně způsobilý vykonávat v domovském členském státě odbornou činnost, k jejímuž výkonu se v hostitelském členském státě snaží získat částečný přístup; b) rozdíly mezi odbornou činností vykonávanou v souladu se zákonem v domovském členském státě a regulovaným povoláním v hostitelském členském státě jako takovým jsou tak velké, že by uplatnění vyrovnávacích opatření znamenalo požadovat po žadateli absolvování celého programu vzdělávání a odborné přípravy v hostitelském členském státě, aby v něm měl přístup k celému regulovanému povolání; c) odbornou činnost lze objektivně oddělit od ostatních činností, které v hostitelském členském státě spadají pod regulované povolání. Pro účely písmene c) zohlední příslušný orgán hostitelského členského státu, zda tato odborná činnost může být samostatně prováděna v domovském členském státě. 2. Částečný přístup je možno odmítnout, pokud je toto odmítnutí zdůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu, které jsou přiměřené pro dosažení sledovaného cíle a nepřesahují míru nezbytně nutnou pro dosažení tohoto cíle. 3. Žádosti, jež jsou podány za účelem usazení v hostitelském členském státě, se posuzují v souladu s hlavou III kapitolami I a IV. 4. Žádosti, jež jsou podány za účelem poskytování dočasných a příležitostných služeb v hostitelském členském státě, které se týkají odborných činností s důsledky pro ochranu zdraví nebo bezpečnost, se posuzují v souladu s hlavou II. 5. Odchylně od čl. 7 odst. 4 šestého pododstavce a čl. 52 odst. 1 se po poskytnutí částečného přístupu odborná činnost vykonává pod profesním označením domovského členského státu. Hostitelský členský stát může požadovat používání tohoto profesního označení v jazycích hostitelského členského státu. Odborníci, kteří využívají částečný přístup, příjemcům služeb jasně sdělí rozsah své odborné činnosti. 6. Tento článek se nevztahuje na odborníky, kteří využívají automatické uznávání svých odborných kvalifikací podle hlavy III kapitol II, III a IIIa.

Usazení – obecný systém uznávání: Tento systém se použije pouze tehdy, neuplatňují-li se žádné systémy automatického uznávání. Hostitelská země uzná kvalifikaci případ od případu, když má žadatel plný přístup k témuž povolání v domovské zemi.Platná pravidla jsou stanovena v kapitole I (články 10–14) směrnice 2005/36/ES. Usazení – automatické uznávání na základě odborné praxe: Vztahuje se na odborníky působící v určitých řemeslných, obchodních nebo průmyslových odvětvích uvedených v příloze IV směrnice 2005/36/ES. Požadovaná minimální délka a povaha odborné praxe jsou stanoveny v kapitole II (články 16–20) směrnice 2005/36/ES. Usazení – automatické uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu: Tento systém se vztahuje na sedm odvětvových povolání: zdravotní sestry, porodní asistentky, lékaře, zubní lékaře, farmaceuty, architekty a veterinární lékaře.Platná pravidla jsou stanovena v kapitole III (články 21–49) směrnice 2005/36/ES a příloze V směrnice 2005/36/ES. Usazení – automatické uznávání na základě společných zásad odborné přípravy: Tento systém se uplatňuje v podobě společné závěrečné zkoušky odborné přípravy, která se v současné době vztahuje pouze na instruktory lyžování.Platná pravidla jsou stanovena v kapitole IIIa (články 49a–49b) směrnice 2005/36/ES. Dočasná mobilita – ohlášení a možné předběžné kontroly: Hostitelská země EU posuzuje dočasnou mobilitu případ od případu. Může odbornou kvalifikaci kontrolovat před tím, než je odborník oprávněn poprvé poskytovat služby. To platí jen tehdy, má-li dotyčné povolání důsledky pro ochranu zdraví nebo bezpečnost a nevztahuje se na ně automatické uznávání podle kapitoly III směrnice 2005/36/ES.Pravidla pro dočasnou mobilitu upravuje článek 7 směrnice 2005/36/ES.

Příslušné orgány odpovídají přiměřeně, když orgánu hostitelského členské státu poskytují všechny informace potřebné k řádnému rozhodnutí o uznání.

Zjednodušujícími opatřeními uvedenými ve směrnici 2005/36/ES jsou evropský profesní průkaz (EPC), automatické uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu (příloha V) a automatické uznávání na základě společných zásad odborné přípravy (články 49a a 49b směrnice 2005/36/ES).

Konkrétní činnosti naleznete pod tímto odkazem: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj.

Konkrétní činnosti naleznete pod tímto odkazem: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj.

Konkrétní činnosti naleznete pod tímto odkazem: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj.

Konkrétní činnosti naleznete pod tímto odkazem: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj.

Artikel 3 i direktiv 2005/36/EF - Definitioner  1. I dette direktiv forstås ved:a) "lovreguleret erhverv": en eller flere former for erhvervsmæssig virksomhed under ét, når der enten direkte eller indirekte ifølge love eller administrative bestemmelser kræves bestemte erhvervsmæssige kvalifikationer for adgang hertil eller udøvelse eller en form for udøvelse heraf; især vil anvendelsen af en faglig titel, der ifølge love eller administrative bestemmelser er begrænset til en person, der er i besiddelse af en bestemt erhvervsmæssig kvalifikation, være en form for udøvelse. Såfremt første punktum i denne definition ikke finder anvendelse, sidestilles erhverv omhandlet i stk. 2 med et lovreguleret erhverv...d) "kompetente myndigheder": alle myndigheder eller organer, der af en medlemsstat er særligt bemyndiget til at udstede og modtage uddannelsesbeviser og andre dokumenter eller oplysninger og til at modtage ansøgninger og træffe de i dette direktiv omhandlede afgørelser.

Se venligst listen med generiske erhverv, som du kan finde her: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Hvis der er flere specialiseringer tilgængelige for et generisk erhverv, skal disse specialiseringer ikke tælles særskilt. Eksempel: Både "sygeplejerske" og "specialsygeplejerske i psykiatrisk sygepleje" hører ind under det generiske erhverv "Nurse" som anført i databasen over lovregulerede erhverv. Det betyder, at din myndighed kun er ansvarlig for ét generisk erhverv (= "Nurse").

Beregningen af det gennemsnitlige gebyr afkrævet ansøgere pr. ansøgning skal omfatte gebyret for anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer, herunder eventuelle udligningsforanstaltninger, samt gebyret for en erhvervstilladelse eller lignende.

Med myndighedens omtrentlige faktiske omkostninger pr. ansøgning menes de anslåede omkostninger til behandling af én ansøgning, f.eks. omkostningerne til den medarbejder, der behandler ansøgningen, omkostningerne til de beslutningstagende udvalg og/eller andre omkostninger, som din myndighed afholder i denne forbindelse.

Hvis din myndighed er ansvarlig for flere erhverv, bedes du angive et gennemsnit.

I forbindelse med dette spørgsmål skal beregningen af det gennemsnitlige gebyr afkrævet ansøgere pr. ansøgning kun omfatte gebyrerne for anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer, herunder udligningsforanstaltninger.

Dette spørgsmål vedrører dokumenter som f.eks. beviser for ansøgernes nationalitet, eksamensbeviser og kopier af de kursusbeviser, der er anført i bilag VII til direktiv 2005/36/EF.

Artikel 14 - Udligningsforanstaltninger 1. Artikel 13 (Betingelser for anerkendelse) er ikke til hinder for, at værtsmedlemsstaten kræver, at ansøgeren gennemgår en prøvetid, der dog ikke må overstige tre år, eller går op til en egnethedsprøve, såfremt:a) den uddannelse, ansøgeren har fået, omfatter fag eller discipliner, der er væsentligt forskellige fra dem, der er omfattet af det uddannelsesbevis, som er foreskrevet i værtsmedlemsstaten,b) det lovregulerede erhverv i værtsmedlemsstaten omfatter en eller flere former for lovreguleret erhvervsmæssig virksomhed, der ikke forekommer i det tilsvarende erhverv i ansøgerens hjemland, og den uddannelse, der kræves i værtsmedlemsstaten, omfatter fag eller discipliner, der er væsentligt forskellige fra dem, der er omfattet af det af ansøgeren fremlagte kursus- eller uddannelsesbevis. 2. Hvis værtsmedlemsstaten gør brug af den i stk. 1 fastsatte mulighed, skal det give ansøgeren ret til at vælge mellem prøvetid og egnethedsprøve.Finder en medlemsstat, at det for så vidt angår et bestemt erhverv er nødvendigt at fravige reglen om, at ansøgeren har ret til at vælge mellem prøvetid og egnethedsprøve i henhold til første afsnit, underretter den forud herfor de øvrige medlemsstater og Kommissionen herom, idet den fremlægger passende begrundelse for fravigelsen. 3. For de erhverv, hvis udøvelse kræver et præcist kendskab til den nationale ret, og som i det væsentlige og til stadighed består i at rådgive og/eller yde bistand vedrørende den nationale ret, kan værtsmedlemsstaten som en undtagelse fra princippet i stk. 2 om, at ansøgeren har ret til at vælge, kræve enten en prøvetid eller en egnethedsprøve....

En sådan fravigelse kan finde anvendelse, når de kompetente myndigheder mener, at det for et givet erhverv er nødvendigt at fravige det generelle princip om, at det overlades til ansøgeren at vælge mellem egnethedsprøve og prøvetid.

Artikel 4f - Delvis adgang 1. Den kompetente myndighed i værtsmedlemsstaten træffer beslutninger fra sag til sag om delvis adgang til erhvervsmæssig virksomhed på dens område og kun hvis samtlige følgende betingelser er opfyldt: a) erhvervsudøveren er fuldt kvalificeret til i hjemlandet at udøve den erhvervsmæssige virksomhed, der søges om delvis adgang til i værtsmedlemsstaten, b) forskellene mellem den erhvervsmæssige aktivitet, der lovligt udøves i hjemlandet, og det lovregulerede erhverv i værtsmedlemsstaten er så store, at anvendelsen af udligningsforanstaltninger ville forudsætte, at ansøgeren gennemfører en fuld uddannelse i værtsmedlemsstaten for at opnå fuld adgang til det lovregulerede erhverv i sin helhed i værtsmedlemsstaten, c) den erhvervsmæssige virksomhed kan objektivt set udskilles fra andre aktiviteter, som er omfattet af det lovregulerede erhverv i værtsmedlemsstaten. Med henblik på litra c) skal den kompetente myndighed i værtsmedlemsstaten tage hensyn til, hvorvidt erhvervsaktiviteten kan udøves uafhængigt i hjemlandet. 2. Anmodning om delvis adgang kan afvises, hvis afvisningen er begrundet i tvingende almene hensyn, der skal sikre opfyldelsen af det tilsigtede mål, og hvis det ikke går ud over, hvad der er nødvendigt for at nå målet. 3. Ansøgninger med henblik på etablering i en værtsmedlemsstat behandles i overensstemmelse med kapitel I og IV i afsnit III. 4. Ansøgninger om midlertidig og lejlighedsvis levering af tjenesteydelser i værtsmedlemsstaten for så vidt angår erhvervsmæssig virksomhed, der har konsekvenser for den offentlige sundhed og sikkerhed, behandles i overensstemmelse med afsnit II. 5. Uanset artikel 7, stk. 4, sjette afsnit, og artikel 52, stk. 1, udøves den erhvervsmæssige virksomhed under den erhvervsmæssige titel i hjemlandet efter tildeling af delvis adgang. Værtsmedlemsstaten kan kræve anvendelse af den erhvervsmæssige titel på værtsmedlemsstatens sprog. Erhvervsudøvere, der er tildelt delvis adgang, skal klart angive omfanget af deres erhvervsmæssige aktiviteter for tjenestemodtagerne. 6. Denne artikel finder ikke anvendelse på erhvervsudøvere, der er omfattet af automatisk anerkendelse af deres erhvervsmæssige kvalifikationer i overensstemmelse med kapitel II, III og IIIa i afsnit III.

Etablering - generel ordning for anerkendelse: Denne ordning gælder kun, hvis ingen ordninger for automatisk anerkendelse finder anvendelse. Værtslandet anerkender kvalifikationer fra sag til sag, når ansøgeren har fuld adgang til det samme erhverv i hjemlandet.De gældende regler er fastsat i kapitel I (artikel 10-14) i direktiv 2005/36/EF. Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af erhvervserfaring: Denne ordning gælder for erhvervsudøvere, der arbejder inden for visse håndværks-, handels- eller industrisektorer, der er opført i bilag IV til direktiv 2005/36/EF. Den påkrævede minimumsvarighed og karakter af erhvervserfaring er fastsat i kapitel II (artikel 16-20) i direktiv 2005/36/EF. Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af koordinering af mindstekrav til uddannelse: Denne ordning gælder for syv sektorerhverv: sygeplejesker, jordemødre, læger, tandlæger, farmaceuter, arkitekter og dyrlæger.De gældende regler er fastsat i kapitel III (artikel 21-49) i direktiv 2005/36/EF og bilag V til direktiv 2005/36/EF. Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af fælles uddannelsesprincipper: Denne ordning har form af en fælles uddannelsestest, og gælder i øjeblikket kun for skiinstruktører. De gældende regler er fastsat i kapitel IIIA (artikel 49a-49b) i direktiv 2005/36/EF. Midlertidig mobilitet - erklæringer og eventuel forudgående kontrol: EU-værtslandet vurderer den midlertidige mobilitet fra sag til sag. Landet kan kontrollere erhvervsudøverens erhvervsmæssige kvalifikationer, inden denne første gang udfører tjenesteydelser. Dette gælder kun, når det pågældende erhverv har konsekvenser for den offentlige sundhed eller sikkerhed og ikke er omfattet af automatisk anerkendelse i henhold til kapitel III i direktiv 2005/36/EF. Reglerne for midlertidig mobilitet er fastsat i artikel 7 i direktiv 2005/36/EF.

De kompetente myndigheder svarer fyldestgørende, når de giver værtsmedlemsstatens myndighed alle de oplysninger, der er nødvendige for at træffe en velfunderet afgørelse om anerkendelse.

De forenklingsforanstaltninger, der henvises til i direktiv 2005/36/EF, er det europæiske erhvervspas, automatisk anerkendelse på grundlag af koordinering af mindstekrav til uddannelse (bilag V) og automatisk anerkendelse på grundlag af fælles uddannelsesprincipper (artikel 49a og 49b i direktiv 2005/36/EF).

Hvis du vil finde specifikke aktiviteter, kan du følge linket https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Hvis du vil finde specifikke aktiviteter, kan du følge linket https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Hvis du vil finde specifikke aktiviteter, kan du følge linket https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Hvis du vil finde specifikke aktiviteter, kan du følge linket https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Artikel 3 der Richtlinie 2005/36/EG - Begriffsbestimmungen  1. Für die Zwecke dieser Richtlinie gelten folgende Begriffsbestimmungen:a) "reglementierter Beruf" ist eine berufliche Tätigkeit oder eine Gruppe beruflicher Tätigkeiten, bei der die Aufnahme oder Ausübung oder eine der Arten der Ausübung direkt oder indirekt durch Rechts- und Verwaltungsvorschriften an den Besitz bestimmter Berufsqualifikationen gebunden ist; eine Art der Ausübung ist insbesondere die Führung einer Berufsbezeichnung, die durch Rechts- oder Verwaltungsvorschriften auf Personen beschränkt ist, die über eine bestimmte Berufsqualifikation verfügen. Trifft Satz 1 dieser Begriffsbestimmung nicht zu, so wird ein unter Absatz 2 fallender Beruf als reglementierter Beruf behandelt;…d) "zuständige Behörde": jede von den Mitgliedstaaten mit der besonderen Befugnis ausgestattete Behörde oder Stelle, Ausbildungsnachweise und andere Dokumente oder Informationen auszustellen bzw. entgegenzunehmen sowie Anträge zu erhalten und Beschlüsse zu fassen, auf die in der vorliegenden Richtlinie abgezielt wird.

Bitte sehen Sie die Liste der Berufsgruppen ein, die unter folgender Adresse zu finden ist: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Umfasst eine bestimmte Berufsgruppe mehrere Spezialisierungen, so dürfen diese nicht einzeln gezählt werden. Beispiel: Die Berufe "Diplomierte Gesundheits- und Krankenschwester/Diplomierter Gesundheits- und Krankenpfleger" und "Diplomierte/r Gesundheits- und und Krankenpfleger/in (Psychiatrische Gesundheits- und Krankenpflege)" gehören beide zur Berufsgruppe "Krankenschwester/Krankenpfleger", die in der Datenbank der reglementierten Berufe aufgeführt ist. In diesem Fall ist Ihre Behörde nur für eine Berufsgruppe (= Krankenschwester/Krankenpfleger) zuständig.

Bitte berücksichtigen Sie bei der den Antragstellern pro Antrag in Rechnung gestellten Gebühr auch die Gebühr für die Anerkennung der Berufsqualifikationen, einschließlich etwaiger Ausgleichsmaßnahmen, und die Kosten für die Zulassung zur Berufsausübung/Gewerbeerlaubnis oder Ähnliches.

Unter den ungefähren tatsächlichen Kosten pro Antrag, die der Behörde entstehen, sind die geschätzten Kosten für die Bearbeitung eines Antrags zu verstehen, und zwar unter Berücksichtigung der Kosten z. B. für den mit dem Antrag befassten Mitarbeiter, der Kosten für die Gremien, in denen der betreffende Beschluss gefasst wird, und/oder sonstiger Kosten, die von Ihrer Behörde in diesem Zusammenhang getragen werden.

Falls Ihre Behörde für mehrere Berufe zuständig ist, geben Sie bitte einen Durchschnittswert an.

Bitte berücksichtigen Sie bei dieser Frage für die durchschnittliche Gebühr, die den Antragstellern pro Antrag in Rechnung gestellt wird, nur die Gebühren für die Anerkennung der Berufsqualifikation, einschließlich der Ausgleichsmaßnahmen.

Diese Frage bezieht sich auf Unterlagen wie Staatsangehörigkeitsnachweise der Antragsteller, Diplome oder Kopien der in Anhang VII der Richtlinie 2005/36/EG aufgeführten Befähigungsnachweise.

Artikel 14 – Ausgleichsmaßnahmen (1) Artikel 13 (Anerkennungsbedingungen) hindert den Aufnahmemitgliedstaat nicht daran, in einem der nachstehenden Fälle vom Antragsteller zu verlangen, dass er einen höchstens dreijährigen Anpassungslehrgang absolviert oder eine Eignungsprüfung ablegt,a) wenn die bisherige Ausbildung des Antragstellers sich hinsichtlich der beruflichen Tätigkeit auf Fächer bezieht, die sich wesentlich von denen unterscheiden, die durch den Ausbildungsnachweis im Aufnahmemitgliedstaat abgedeckt werden,b) wenn der reglementierte Beruf im Aufnahmemitgliedstaat eine oder mehrere reglementierte berufliche Tätigkeiten umfasst, die im Herkunftsmitgliedstaat des Antragstellers nicht Bestandteil des entsprechenden reglementierten Berufs sind, und wenn sich die im Aufnahmemitgliedstaat geforderte Ausbildung auf Fächer bezieht, die sich wesentlich von denen unterscheiden, die von dem Befähigungs- oder Ausbildungsnachweis des Antragstellers abgedeckt werden. (2) Wenn der Aufnahmemitgliedstaat von der Möglichkeit nach Absatz 1 Gebrauch macht, muss er dem Antragsteller die Wahl zwischen dem Anpassungslehrgang und der Eignungsprüfung lassen.Wenn ein Mitgliedstaat es für erforderlich hält, für einen bestimmten Beruf vom Grundsatz der Wahlmöglichkeit des Antragstellers nach Unterabsatz 1 zwischen Anpassungslehrgang und Eignungsprüfung abzuweichen, unterrichtet er vorab die anderen Mitgliedstaaten und die Kommission davon und begründet diese Abweichung in angemessener Weise. (3) Abweichend vom Grundsatz der freien Wahl des Antragstellers nach Absatz 2 kann der Aufnahmemitgliedstaat bei Berufen, deren Ausübung eine genaue Kenntnis des einzelstaatlichen Rechts erfordert und bei denen Beratung und/oder Beistand in Bezug auf das einzelstaatliche Recht ein wesentlicher und beständiger Teil der Berufsausübung ist, entweder einen Anpassungslehrgang oder eine Eignungsprüfung vorschreiben.…

Eine solche Ausnahmeregelung könnte Anwendung finden, wenn die zuständigen Behörden es für erforderlich halten, dass für einen bestimmten Beruf von dem allgemeinen Grundsatz abgewichen werden muss, wonach die Wahl zwischen einer Prüfung und einem Anpassungslehrgang dem Antragsteller überlassen wird.

Artikel 4f - Partieller Zugang (1) Die zuständige Behörde des Aufnahmemitgliedstaats gewährt auf Einzelfallbasis partiellen Zugang zu einer Berufstätigkeit im Hoheitsgebiet dieses Staates nur, wenn alle folgenden Bedingungen erfüllt sind: a) der Berufsangehörige ist ohne Einschränkung qualifiziert, im Herkunftsmitgliedstaat die berufliche Tätigkeit auszuüben, für die im Aufnahmemitgliedstaat ein partieller Zugang begehrt wird; b) die Unterschiede zwischen der rechtmäßig ausgeübten Berufstätigkeit im Herkunftsmitgliedstaat und dem reglementierten Beruf im Aufnahmemitgliedstaat sind so groß, dass die Anwendung von Ausgleichsmaßnahmen der Anforderung an den Antragsteller gleichkäme, das vollständige Ausbildungsprogramm im Aufnahmemitgliedstaat zu durchlaufen, um Zugang zum ganzen reglementierten Beruf im Aufnahmemitgliedstaat zu erlangen; c) die Berufstätigkeit lässt sich objektiv von anderen im Aufnahmemitgliedstaat unter den reglementierten Beruf fallenden Tätigkeiten trennen. Für die Zwecke von Buchstabe c berücksichtigt die zuständige Behörde des Aufnahmemitgliedstaats, ob die berufliche Tätigkeit im Herkunftsmitgliedstaat eigenständig ausgeübt werden kann. (2) Der partielle Zugang kann verweigert werden, wenn diese Verweigerung durch zwingende Gründe des Allgemeininteresses gerechtfertigt und geeignet ist, die Erreichung des verfolgten Ziels zu gewährleisten und nicht über das hinausgeht, was zur Erreichung dieses Ziels erforderlich ist. (3) Anträge für die Zwecke der Niederlassung in einem Aufnahmemitgliedstaat werden gemäß Titel III Kapitel I und IV geprüft. (4) Anträge für die Zwecke der vorübergehenden und gelegentlichen Erbringung von Dienstleistungen im Aufnahmemitgliedstaat im Zusammenhang mit Berufstätigkeiten, die die öffentliche Gesundheit und Sicherheit berühren, werden gemäß Titel II geprüft. (5) Abweichend von Artikel 7 Absatz 4 Unterabsatz 6 und Artikel 52 Absatz 1 wird die Berufstätigkeit unter der Berufsbezeichnung des Herkunftsmitgliedstaats ausgeübt, sobald partieller Zugang gewährt worden ist. Der Aufnahmemitgliedstaat kann vorschreiben, dass die Berufsbezeichnung in den Sprachen des Aufnahmemitgliedstaats benutzt wird. Berufsangehörige, denen partieller Zugang gewährt wurde, müssen den Empfängern der Dienstleistung eindeutig den Umfang ihrer beruflichen Tätigkeiten angeben. (6) Dieser Artikel gilt nicht für Berufsangehörige, für die die automatische Anerkennung ihrer Berufsqualifikationen nach Titel III Kapitel II, III und IIIa gilt.

Niederlassung – allgemeine Anerkennungsregelung: Diese Regelung gilt nur, wenn keine automatischen Anerkennungsregelungen zur Anwendung kommen.Der Aufnahmemitgliedstaat erkennt auf Einzelfallbasis Qualifikationen an, wenn der Antragsteller im Herkunftsmitgliedstaat die uneingeschränkte Berechtigung zur Aufnahme desselben Berufs hat.Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel I (Artikel 10 bis 14) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt. Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage der Berufserfahrung: Dies gilt für Berufsangehörige, die in bestimmten in Anhang IV der Richtlinie 2005/36/EG aufgeführten Sektoren des Handwerks, des Handels oder der Industrie tätig sind. Die erforderliche Mindestdauer und Art der Berufserfahrung sind in Kapitel II (Artikel 16 bis 20) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt. Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage der Koordinierung der Mindestanforderungen an die Ausbildung: Diese Regelung gilt für sieben sektorale Berufe: Krankenschwestern/Krankenpfleger, Hebammen, Ärzte, Zahnärzte, Apotheker, Architekten und Tierärzte.Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel III (Artikel 21 bis 49) und Anhang V der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt. Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage gemeinsamer Ausbildungsgrundsätze: Diese Regelung gilt derzeit nur für Skilehrer, und zwar in Form einer gemeinsamen Ausbildungsprüfung. Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel IIIa (Artikel 49a und 49b) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt. Vorübergehende Mobilität – Meldungen und mögliche Nachprüfungen: Der Aufnahmemitgliedstaat bewertet die vorübergehende Mobilität auf Einzelfallbasis. Er kann die Berufsqualifikation nachprüfen, bevor der Berufsangehörige erstmals Dienstleistungen erbringen kann. Dies gilt nur, wenn der betreffende Beruf Auswirkungen auf die öffentliche Gesundheit oder Sicherheit hat und nicht unter die automatische Anerkennung gemäß Kapitel III der Richtlinie 2005/36/EG fällt. Die Vorschriften für die vorübergehende Mobilität sind in Artikel 7 der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Die zuständigen Behörden antworten in angemessener Weise, wenn sie der Behörde des Aufnahmemitgliedstaats sämtliche Informationen übermitteln, die erforderlich sind, damit diese eine fundierte Entscheidung über die Anerkennung treffen kann.

Die in der Richtlinie 2005/36/EG genannten Vereinfachungsmaßnahmen sind der Europäische Berufsausweis, die automatische Anerkennung auf der Grundlage der Koordinierung der Mindestanforderungen an die Ausbildung (Anhang V) und die automatische Anerkennung auf der Grundlage gemeinsamer Ausbildungsgrundsätze (Artikel 49a und 49b der Richtlinie 2005/36/EG).

Spezifische Tätigkeiten finden Sie unter folgendem Link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Spezifische Tätigkeiten finden Sie unter folgendem Link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Spezifische Tätigkeiten finden Sie unter folgendem Link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Spezifische Tätigkeiten finden Sie unter folgendem Link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Άρθρο 3 της οδηγίας 2005/36/ΕΚ - Ορισμοί  1. Για τους σκοπούς της οδηγίας νοούνται:α) ως « νομοθετικά κατοχυρωμένο επάγγελμα», η επαγγελματική δραστηριότητα ή το σύνολο επαγγελματικών δραστηριοτήτων των οποίων η ανάληψη, η άσκηση ή ένας από τους όρους άσκησης εξαρτάται άμεσα ή έμμεσα, δυνάμει νομοθετικών, κανονιστικών ή διοικητικών διατάξεων, από την κατοχή καθορισμένων επαγγελματικών προσόντων· ειδικότερα, όρο άσκησης συνιστά η χρήση επαγγελματικού τίτλου που περιορίζεται, βάσει νομοθετικών, κανονιστικών ή διοικητικών διατάξεων, μόνο σε όποιον κατέχει συγκεκριμένο επαγγελματικό προσόν. Όταν η ανωτέρω φράση δεν έχει εφαρμογή, επάγγελμα αναφερόμενο στην παράγραφο 2 εξομοιώνεται προς νομοθετικά κατοχυρωμένο επάγγελμα·... δ) «αρμόδια αρχή», οιαδήποτε αρχή ή οργανισμός που έχει εξουσιοδοτηθεί ειδικά από τα κράτη μέλη να χορηγεί ή να παραλαμβάνει τους τίτλους εκπαίδευσης και άλλα έγγραφα ή πληροφορίες, καθώς και να παραλαμβάνει τις αιτήσεις και να λαμβάνει τις αποφάσεις που αναφέρονται στην οδηγία.

Συμβουλευθείτε τον κατάλογο των γενικών επαγγελμάτων στον ακόλουθο σύνδεσμο: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Σε περίπτωση που σε συγκεκριμένο γενικό επάγγελμα αντιστοιχούν διάφορες ειδικότητες, οι ειδικότητες αυτές δεν λαμβάνονται υπόψη μεμονωμένα. Παράδειγμα: Τόσο ο «Γενικός Νοσηλευτής» όσο και ο «Ψυχιατρικός Νοσηλευτής» ενδέχεται να εμπίπτουν στο γενικό επάγγελμα «Νοσηλευτής», όπως αναφέρεται στη βάση δεδομένων για τα νομοθετικά ρυθμιζόμενα επαγγέλματα. Αυτό σημαίνει ότι η αρχή σας είναι αρμόδια μόνο για ένα γενικό επάγγελμα (αυτό του Νοσηλευτή).

Για να υπολογίσετε το μέσο ποσό που καλούνται να καταβάλλουν οι αιτούντες ανά αίτηση, λάβετε υπόψη σας το τέλος για την αναγνώριση των επαγγελματικών προσόντων, συμπεριλαμβανομένων και των αντισταθμιστικών μέτρων, και το κόστος για την άδεια άσκησης επαγγέλματος / επιχειρηματικής δραστηριότητας ή παρόμοια άδεια.

Το κατά προσέγγιση πραγματικό κόστος ανά αίτηση που βαρύνει την αρχή είναι το εκτιμώμενο κόστος για τη διεκπεραίωση μιας αίτησης, λαμβανομένων υπόψη των εξόδων π.χ. για τον υπάλληλο που ασχολείται με την αίτηση, του κόστους των επιτροπών λήψης αποφάσεων ή/και τυχόν άλλων δαπανών που βαρύνουν την αρχή σχετικώς.

Εάν η αρχή σας είναι αρμόδια για διάφορα επαγγέλματα, αναφέρετε έναν μέσο όρο.

Σε ό,τι αφορά τη συγκεκριμένη ερώτηση, για να υπολογίσετε το μέσο ποσό που καλούνται να καταβάλλουν οι αιτούντες ανά αίτηση, θα πρέπει να λάβετε υπόψη σας μόνο τα τέλη για την αναγνώριση των επαγγελματικών προσόντων, μεταξύ άλλων και για τα αντισταθμιστικά μέτρα.

Η ερώτηση αυτή αφορά έγγραφα όπως αποδεικτικά της ιθαγένειας των αιτούντων, διπλώματα ή αντίγραφα των βεβαιώσεων επαγγελματικής επάρκειας που απαριθμούνται στο παράρτημα VII της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Άρθρο 14 - Αντισταθμιστικά μέτρα 1. Το άρθρο 13 (προϋποθέσεις αναγνώρισης) δεν κωλύει το κράτος μέλος υποδοχής να απαιτεί από τον αιτούντα την πραγματοποίηση πρακτικής άσκησης προσαρμογής επί τρία έτη, κατ' ανώτατο όριο, ή την υποβολή σε δοκιμασία επάρκειας σε μία από τις ακόλουθες περιπτώσεις:α) η εκπαίδευση που έχει λάβει ο αιτών αφορά τομείς γνώσεων ουσιωδώς διαφορετικούς από εκείνους που καλύπτονται από την εκπαίδευση στο κράτος μέλος υποδοχής··β) το νομοθετικά ρυθμιζόμενο επάγγελμα στο κράτος μέλος υποδοχής περιλαμβάνει μία ή περισσότερες νομοθετικά ρυθμιζόμενες επαγγελματικές δραστηριότητες οι οποίες δεν υπάρχουν στο αντίστοιχο επάγγελμα στο κράτος μέλος καταγωγής του αιτούντος, και η εκπαίδευση που απαιτείται στο κράτος μέλος υποδοχής αφορά τομείς γνώσεων ουσιωδώς διαφορετικούς από εκείνους που καλύπτονται από τη βεβαίωση επάρκειας ή τον τίτλο εκπαίδευσης που διαθέτει ο αιτών. 2. Εάν το κράτος μέλος υποδοχής κάνει χρήση της δυνατότητας που προβλέπεται στην παράγραφο 1, οφείλει να παρέχει στον αιτούντα την ευχέρεια επιλογής μεταξύ της πρακτικής άσκησης προσαρμογής και της δοκιμασίας επάρκειας.Εφόσον κράτος μέλος φρονεί ότι, για ένα συγκεκριμένο επάγγελμα, είναι απαραίτητη η παρέκκλιση από την επιλογή που παρέχεται στον αιτούντα μεταξύ της πρακτικής άσκησης προσαρμογής και της δοκιμασίας επάρκειας δυνάμει του πρώτου εδαφίου, ενημερώνει σχετικώς εκ των προτέρων τα άλλα κράτη μέλη και την Επιτροπή, προσκομίζοντας κατάλληλη αιτιολόγηση για την εν λόγω παρέκκλιση. 3. Κατά παρέκκλιση της αρχής που αναφέρεται στην παράγραφο 2, σύμφωνα με την οποία ο αιτών έχει το δικαίωμα επιλογής, όσον αφορά τα επαγγέλματα για την άσκηση των οποίων απαιτείται συγκεκριμένη γνώση του εθνικού δικαίου και των οποίων ουσιαστικό και σταθερό στοιχείο της επαγγελματικής δραστηριότητας είναι η παροχή συμβουλών ή/και βοήθειας σχετικά με το εθνικό δίκαιο, το κράτος μέλος υποδοχής μπορεί να ορίζει είτε περίοδο προσαρμογής είτε δοκιμασία επάρκειας....

Μια τέτοια παρέκκλιση μπορεί να ισχύει όταν οι αρμόδιες αρχές θεωρούν ότι, για ένα συγκεκριμένο επάγγελμα, είναι αναγκαία η παρέκκλιση από τη γενική αρχή βάσει της οποίας η επιλογή μεταξύ δοκιμασίας ή πρακτικής άσκησης προσαρμογής επαφίεται στον/στην αιτούντα/αιτούσα.

Άρθρο 4στ - Μερική πρόσβαση 1. Η αρμόδια αρχή του κράτους μέλους υποδοχής παραχωρεί μερική πρόσβαση σε μια επαγγελματική δραστηριότητα στην επικράτειά του μόνον όταν πληρούνται όλες οι κατωτέρω προϋποθέσεις: α) ο επαγγελματίας διαθέτει όλα τα απαραίτητα επαγγελματικά προσόντα προκειμένου να ασκεί στο κράτος μέλος καταγωγής την επαγγελματική δραστηριότητα για την οποία ζητεί μερική πρόσβαση στο κράτος μέλος υποδοχής· β) οι διαφορές μεταξύ της επαγγελματικής δραστηριότητας που ασκεί νομίμως ο αιτών στο κράτος μέλος καταγωγής και του νομοθετικά ρυθμιζόμενου επαγγέλματος στο κράτος μέλος υποδοχής είναι τόσο μεγάλες ώστε η εφαρμογή αντισταθμιστικών μέτρων σημαίνει ότι ο αιτών θα υποχρεούνταν να ακολουθήσει το πλήρες πρόγραμμα εκπαίδευσης και κατάρτισης που απαιτείται στο κράτος μέλος υποδοχής για να έχει πλήρη πρόσβαση στο νομοθετικά ρυθμιζόμενο επάγγελμα στο κράτος μέλος υποδοχής· γ) η επαγγελματική δραστηριότητα μπορεί αντικειμενικά να διαχωριστεί από άλλες δραστηριότητες που εμπίπτουν στο νομοθετικά ρυθμιζόμενο επάγγελμα στο κράτος μέλος υποδοχής. Για τους σκοπούς του στοιχείου γ), η αρμόδια αρχή του κράτους μέλους υποδοχής λαμβάνει υπόψη κατά πόσον η επαγγελματική δραστηριότητα μπορεί να ακολουθηθεί αυτόνομα στο κράτος μέλος καταγωγής. 2. Μια αίτηση μερικής πρόσβασης μπορεί να απορριφθεί εάν η σχετική απόρριψη δικαιολογείται βάσει ενός επιτακτικού λόγου γενικού συμφέροντος, ικανού να διασφαλίσει την επίτευξη του σκοπούμενου στόχου και δεν υπερβαίνει τα μέτρα που είναι απαραίτητα για την επίτευξη του εν λόγω στόχου. 3. Οι αιτήσεις με σκοπό την εγκατάσταση σε κράτος μέλος υποδοχής πρέπει να εξετάζονται σύμφωνα με τα κεφάλαια Ι και IV του τίτλου III σε περίπτωση εγκατάστασης στο κράτος μέλος υποδοχής. 4. Οι αιτήσεις με σκοπό την παροχή προσωρινών και περιστασιακών υπηρεσιών στο κράτος μέλος υποδοχής όσον αφορά επαγγελματικές δραστηριότητες που έχουν επιπτώσεις στη δημόσια υγεία και ασφάλεια εξετάζονται σύμφωνα με τον τίτλο II. 5. Κατά παρέκκλιση από το έκτο εδάφιο του άρθρου 7, παράγραφος 4, και του άρθρου 52, παράγραφος 1, η επαγγελματική δραστηριότητα ασκείται βάσει του επαγγελματικού τίτλου του κράτους μέλους καταγωγής μετά την παραχώρηση της μερικής πρόσβασης. Το κράτος μέλος υποδοχής μπορεί να απαιτεί τη χρήση αυτού του επαγγελματικού τίτλου στις γλώσσες του κράτους μέλους υποδοχής. Επαγγελματίες που επωφελούνται από μερική πρόσβαση επισημαίνουν με σαφήνεια στους αποδέκτες υπηρεσιών το πεδίο των επαγγελματικών τους δραστηριοτήτων. 6. Το παρόν άρθρο δεν εφαρμόζεται στους επαγγελματίες που επωφελούνται από την αυτόματη αναγνώριση των επαγγελματικών τους προσόντων δυνάμει των κεφαλαίων II, III και ΙΙΙα του τίτλου III.

Εγκατάσταση - γενικό σύστημα αναγνώρισης: Το σύστημα αυτό εφαρμόζεται μόνο εάν δεν ισχύουν συστήματα αυτόματης αναγνώρισης.Η χώρα υποδοχής αναγνωρίζει, κατά περίπτωση, προσόντα όταν ο/η αιτών/αιτούσα έχει πλήρη πρόσβαση στο ίδιο επάγγελμα στη χώρα καταγωγής.Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο Ι (άρθρα 10-14) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ. Εγκατάσταση - αυτόματη αναγνώριση με βάση την επαγγελματική πείρα: Αυτό ισχύει για τους επαγγελματίες που εργάζονται σε ορισμένους βιοτεχνικούς, εμπορικούς ή βιομηχανικούς κλάδους που απαριθμούνται στο παράρτημα IV της οδηγίας 2005/36/ΕΚ. Η απαιτούμενη ελάχιστη διάρκεια και φύση της επαγγελματικής πείρας καθορίζονται στο κεφάλαιο II (άρθρα 16-20) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ. Εγκατάσταση - αυτόματη αναγνώριση βάσει του συντονισμού των ελάχιστων προϋποθέσεων εκπαίδευσης: Το σύστημα αυτό ισχύει για επτά τομεακά επαγγέλματα: νοσηλευτές, μαίες/μαιευτές, ιατρούς, οδοντίατρους, φαρμακοποιούς, αρχιτέκτονες και κτηνίατρους.Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο III (άρθρα 21-49) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ και στο παράρτημα V αυτής. Εγκατάσταση— αυτόματη αναγνώριση βάσει κοινών αρχών εκπαίδευσης: Το σύστημα αυτό εφαρμόζεται με τη μορφή κοινής δοκιμασίας εκπαίδευσης που ισχύει επί του παρόντος μόνο για τους εκπαιδευτές χιονοδρομίας.Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο IIIA (άρθρα 49α-49β) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ. Προσωρινή κινητικότητα — δηλώσεις και πιθανοί προκαταρκτικοί έλεγχοι: Η χώρα υποδοχής της ΕΕ αξιολογεί την προσωρινή κινητικότητα κατά περίπτωση. Μπορεί να ελέγξει τα επαγγελματικά προσόντα προτού ο/η επαγγελματίας ξεκινήσει να παρέχει τις υπηρεσίες του. Αυτό ισχύει μόνο όταν το εν λόγω επάγγελμα έχει επιπτώσεις στη δημόσια υγεία ή την ασφάλεια και δεν τυγχάνει αυτόματης αναγνώρισης σύμφωνα με το κεφάλαιο III της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.Οι κανόνες για την προσωρινή κινητικότητα διέπονται από το άρθρο 7 της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Οι αρμόδιες αρχές απαντούν με επαρκή τρόπο όταν παρέχουν στην αρχή του κράτους μέλους υποδοχής όλες τις απαραίτητες πληροφορίες για την έκδοση εμπεριστατωμένης απόφασης σχετικά με την αναγνώριση.

Τα μέτρα απλούστευσης που αναφέρονται στην οδηγία 2005/36/ΕΚ είναι η ευρωπαϊκή επαγγελματική ταυτότητα (ΕΕΤ), η αυτόματη αναγνώριση βάσει εναρμονισμένων ελάχιστων όρων εκπαίδευσης (παράρτημα V) και η αυτόματη αναγνώριση βάσει κοινών αρχών εκπαίδευσης (άρθρα 49α και 49β της οδηγίας 2005/36/ΕΚ).

Για να αναζητήσετε συγκεκριμένες δραστηριότητες, επισκεφθείτε τον σύνδεσμο: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Για να αναζητήσετε συγκεκριμένες δραστηριότητες, επισκεφθείτε τον σύνδεσμο: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Για να αναζητήσετε συγκεκριμένες δραστηριότητες, επισκεφθείτε τον σύνδεσμο: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Για να αναζητήσετε συγκεκριμένες δραστηριότητες, επισκεφθείτε τον σύνδεσμο: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EL/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Article 3 of Directive 2005/36/EC - Definitions  1. For the purposes of this Directive, the following definitions apply:(a) ‘regulated profession’: a professional activity or group of professional activities, access to which, the pursuit of which, or one of the modes of pursuit of which is subject, directly or indirectly, by virtue of legislative, regulatory or administrative provisions to the possession of specific professional qualifications; in particular, the use of a professional title limited by legislative, regulatory or administrative provisions to holders of a given professional qualification shall constitute a mode of pursuit. Where the first sentence of this definition does not apply, a profession referred to in paragraph 2 shall be treated as a regulated profession;...(d) ‘competent authority’: any authority or body empowered by a Member State specifically to issue or receive training diplomas and other documents or information and to receive the applications, and take the decisions, referred to in this Directive.

Please consult the list of generic professions you can find here: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. In case there are several specialisations for a given generic profession available, these specialisations shall not be counted individually. Example: Both “General Nurse” and “Psychiatric Nurse” may fall under the generic profession “Nurse” as listed on the Regulated Professions Database. This means that your authority is only responsible for one generic profession (=Nurse).

By average fee charged per application to applicants, please consider the fee for the recognition of the professional qualifications, including eventually compensation measures, and the cost for the authorisation to practice/business permit or similar.

The approximate real costs per application incurred by the authority mean the estimated costs to process one application taking into account the costs of e.g. the employee dealing with the application, the costs of the decision-making committees, and/or any other costs borne by your authority in this regard.

If your authority is responsible for several professions, please indicate an average.

For this question, by average fee charged per application to applicants, please only consider the fees for the recognition of the professional qualification, including compensation measures.

This question refers to documents such as proofs of the nationality of applicants, diplomas, or copies of the attestations of professional competence listed in Annex VII to Directive 2005/36/EC.

Article 14 - Compensation measures 1. Article 13 (conditions for recognition) shall not preclude the host Member State from requiring the applicant to complete an adaptation period of up to three years or to take an aptitude test if: (a) the training the applicant has received covers substantially different matters than those covered by the evidence of formal qualifications required in the host Member State;(b) the regulated profession in the host Member State comprises one or more regulated professional activities which do not exist in the corresponding profession in the applicant’s home Member State, and the training required in the host Member State covers substantially different matters from those covered by the applicant’s attestation of competence or evidence of formal qualifications. 2. If the host Member State makes use of the option provided for in paragraph 1, it must offer the applicant the choice between an adaptation period and an aptitude test.Where a Member State considers, with respect to a given profession, that it is necessary to derogate from the requirement, set out in the previous subparagraph, that it give the applicant a choice between an adaptation period and an aptitude test, it shall inform the other Member States and the Commission in advance and provide sufficient justification for the derogation. 3. By way of derogation from the principle of the right of the applicant to choose, as laid down in paragraph 2, for professions whose pursuit requires precise knowledge of national law and in respect of which the provision of advice and/or assistance concerning national law is an essential and constant aspect of the professional activity, the host Member State may stipulate either an adaptation period or an aptitude test....

Such a derogation might apply when competent authorities consider that for a given profession, it is necessary to derogate from the general principle where the choice between a test or an adaptation period is left to the applicant.

Article 4f - Partial access 1. The competent authority of the host Member State shall grant partial access, on a case-by-case basis, to a professional activity in its territory only when all the following conditions are fulfilled: (a) the professional is fully qualified to exercise in the home Member State the professional activity for which partial access is sought in the host Member State; (b)differences between the professional activity legally exercised in the home Member State and the regulated profession in the host Member State as such are so large that the application of compensation measures would amount to requiring the applicant to complete the full programme of education and training required in the host Member State to have access to the full regulated profession in the host Member State; (c) the professional activity can objectively be separated from other activities falling under the regulated profession in the host Member State. For the purpose of point (c), the competent authority of the host Member State shall take into account whether the professional activity can be pursued autonomously in the home Member State. 2. Partial access may be rejected if such rejection is justified by overriding reasons of general interest, suitable for securing the attainment of the objective pursued, and does not go beyond what is necessary to attain that objective. 3. Applications for the purpose of establishment in a host Member State shall be examined in accordance with Chapters I and IV of Title III. 4. Applications for the purpose of providing temporary and occasional services in the host Member State concerning professional activities that have public health or safety implications shall be examined in accordance with Title II. 5. By derogation from the sixth subparagraph of Article 7(4) and Article 52(1), the professional activity shall be exercised under the professional title of the home Member State once partial access has been granted. The host Member State may require use of that professional title in the languages of the host Member State. Professionals benefiting from partial access shall clearly indicate to the service recipients the scope of their professional activities. 6. This Article shall not apply to professionals benefiting from automatic recognition of their professional qualifications under Chapters II, III and IIIa of Title III.

Establishment - general system of recognition: This system only applies if no automatic recognition systems are applicable.The host country recognises on a case-by-case basis qualifications when the applicant has full access to the same profession in the home country.The applicable rules are set out in Chapter I (Articles 10-14) of Directive 2005/36/EC. Establishment - automatic recognition on the basis of professional experience: This applies for professionals working in certain craft, commerce or industry sectors listed in Annex IV of Directive 2005/36/EC. The required minimum duration and nature of the professional experience are set out in Chapter II (Articles 16-20) of Directive 2005/36/EC. Establishment - automatic recognition on the basis of coordination of minimum training conditions: This system applies for seven sectoral professions: nurses, midwives, doctors, dentists, pharmacists, architects and veterinary surgeons.The applicable rules are set out in Chapter III (Articles 21-49) of Directive 2005/36/EC and Annex V to Directive 2005/36/EC. Establishment - automatic recognition on the basis of common training principles: This system applies in the form of a common training test currently only applicable for ski instructors. The applicable rules are set out in Chapter IIIA (Articles 49a-49b) of Directive 2005/36/EC. Temporary mobility - declarations and potential prior checks: The host EU country assesses the temporary mobility on a case-by-case basis. It may check the professional qualification before the professional can provide services for the first time. This applies only when the profession in question has public health or safety implications and does not benefit from automatic recognition under Chapter III of Directive 2005/36/EC.The rules for temporary mobility are governed by Article 7 of Directive 2005/36/EC.

Competent authorities reply in an adequate way when they provide the host member state's authority with all the necessary information to take a sound recognition decision.

The simplification measures referred to in Directive 2005/36/EC are the European Professional Card (EPC), the automatic recognition on the basis of coordination of minimum training conditions (Annex V), and the automatic recognition on the basis of common training principles (Articles 49a and 49b of Directive 2005/36/EC).

In order to find specific activities please follow the link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

In order to find specific activities please follow the link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

In order to find specific activities please follow the link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

In order to find specific activities please follow the link: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Artículo 3 de la Directiva 2005/36/CE - Definiciones  1. A efectos de la presente Directiva, se entenderá por:a) «profesión regulada», la actividad o conjunto de actividades profesionales cuyo acceso, ejercicio o una de las modalidades de ejercicio están subordinados de manera directa o indirecta, en virtud de disposiciones legales, reglamentarias o administrativas, a la posesión de determinadas cualificaciones profesionales; en particular, se considerará modalidad de ejercicio el empleo de un título profesional limitado por disposiciones legales, reglamentarias o administrativas a quien posea una determinada cualificación profesional. Cuando la primera frase de la presente definición no sea de aplicación, las profesiones a que se hace referencia en el apartado 2 quedarán equiparadas a una profesión regulada;[...]d) «autoridad competente»: toda autoridad u organismo investido de autoridad por los Estados miembros, habilitado, en particular, para expedir o recibir títulos de formación y otros documentos o información, así como para recibir solicitudes y para tomar decisiones contempladas en la presente Directiva.

Consulte la lista de profesiones genéricas en el siguiente enlace: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Si de una profesión genérica disponible existen varias especialidades, estas no se contarán individualmente. Ejemplo: Tanto «enfermero responsable de cuidados generales» como «enfermero/a psiquiátrico/a» pueden pertenecer a la profesión genérica de «enfermero» que figura en la base de datos de profesiones reguladas. Por tanto, su autoridad solo es responsable de una profesión genérica (= enfermero).

Por tasa media cobrada por solicitud se entiende la tasa para el reconocimiento de las cualificaciones profesionales, incluidas eventualmente las medidas compensatorias, y el coste por la autorización para ejercer/permiso de actividad empresarial o similar.

Los costes reales aproximados por solicitud en los que incurre la autoridad son los costes estimados para tramitar una solicitud teniendo en cuenta, por ejemplo, los costes del empleado que tramita la solicitud, los costes de los comités decisorios o cualquier otro coste sufragado por su autoridad a este respecto.

Si su autoridad es responsable de varias profesiones, indique una media.

En esta pregunta, para determinar la tasa media cobrada por solicitud a los solicitantes, tenga en cuenta únicamente las tasas cobradas por el reconocimiento de la cualificación profesional, incluidas las medidas compensatorias.

Esta pregunta se refiere a documentos como pruebas de la nacionalidad de los solicitantes, títulos académicos o copias de los certificados de competencia profesional enumerados en el anexo VII de la Directiva 2005/36/CE.

Artículo 14 - Medidas compensatorias 1. No obstante lo dispuesto en el artículo 13 (condiciones para el reconocimiento), el Estado miembro de acogida podrá exigir al solicitante que realice un período de prácticas de hasta tres años o que se someta a una prueba de aptitud en cualquiera de los casos siguientes:a) en caso de que la formación recibida corresponda a materias sustancialmente distintas de las que cubre el título de formación exigido en el Estado miembro de acogida;b) en caso de que la profesión regulada en el Estado miembro de acogida abarque una o varias actividades profesionales reguladas que no existan en la profesión correspondiente en el Estado miembro de origen del solicitante, y la formación exigida en el Estado miembro de acogida abarque materias sustancialmente distintas de las cubiertas por el certificado de competencia o el título de formación que el solicitante alega. 2. Si el Estado miembro de acogida opta por la posibilidad prevista en el apartado 1, deberá permitir que el solicitante elija entre el período de prácticas y la prueba de aptitud.En caso de que un Estado miembro considere que, para una profesión determinada, es necesario establecer una excepción a la posibilidad prevista en el primer párrafo, de que el solicitante elija entre el período de prácticas y la prueba de aptitud, informará de la cuestión con antelación a los demás Estados miembros y a la Comisión, justificando de manera adecuada esta excepción. 3. Para las profesiones cuyo ejercicio exige un conocimiento preciso del Derecho nacional y en cuya actividad es un elemento esencial y constante dispensar consejos o asistencia sobre el Derecho nacional, el Estado miembro de acogida podrá, no obstante el principio enunciado en el apartado 2 según el cual el solicitante tiene derecho a elegir, prescribir bien un período de prácticas o bien una prueba de aptitud. [...]

Podría aplicarse una excepción de este tipo cuando las autoridades competentes consideren que, para una profesión determinada, es necesario establecer una excepción al principio general cuando se deja al solicitante que elija entre el período de prácticas o la prueba de aptitud.

Artículo 4 septies - Acceso parcial 1. La autoridad competente del Estado miembro de acogida concederá el acceso parcial a una actividad profesional en su territorio caso por caso y únicamente cuando se cumplan todas las condiciones siguientes: a) que el profesional esté plenamente cualificado para ejercer en el Estado miembro de origen la actividad profesional para la que se solicita el acceso parcial en el Estado miembro de acogida; b) que las diferencias entre la actividad profesional legalmente ejercida en el Estado miembro de origen y la profesión regulada en el Estado miembro de acogida sean tan importantes que la aplicación de medidas compensatorias equivaldría a exigir al solicitante que realizara el programa completo de formación exigido en el Estado miembro de acogida para poder tener acceso pleno a la profesión regulada en el Estado miembro de acogida; c) que la actividad profesional pueda separarse objetivamente de otras actividades de la profesión regulada en el Estado miembro de acogida. A los efectos de la letra c), la autoridad competente del Estado miembro de acogida tendrá en cuenta si la actividad profesional puede ejercerse de forma autónoma en el Estado miembro de origen. 2. El acceso parcial podrá denegarse si esta denegación está justificada por una razón imperiosa de interés general, adecuada para asegurar la consecución del objetivo perseguido y si no va más allá de lo necesario para conseguir dicho objetivo. 3. Las solicitudes a efectos del establecimiento en un Estado miembro de acogida serán examinadas con arreglo a lo dispuesto en el título III, capítulos I y IV. 4. Las solicitudes a efectos de prestación de servicios temporales y ocasionales en el Estado miembro de acogida en relación con actividades profesionales que tengan implicaciones en materia de salud o de seguridad públicas se examinarán con arreglo a lo dispuesto en el título II. 5. No obstante lo dispuesto en el artículo 7, apartado 4, párrafo sexto, y en el artículo 52, apartado 1, la actividad profesional se ejercerá con el nombre correspondiente al título profesional del Estado miembro de origen, una vez concedido el acceso parcial. El Estado miembro de acogida podrá exigir la utilización de ese título profesional en las lenguas del Estado miembro de acogida. Los profesionales que se beneficien del acceso parcial indicarán claramente a los destinatarios de los servicios el ámbito de sus actividades profesionales. 6. El presente artículo no se aplicará a los profesionales que gocen del reconocimiento automático de sus cualificaciones profesionales en virtud del título III, capítulos II, III y III bis.

Establecimiento — Sistema general de reconocimiento: Este sistema solo se aplica en caso de que no lo hagan sistemas de reconocimiento automático.El país de acogida reconoce las cualificaciones teniendo en cuenta cada caso particular cuando el solicitante tiene pleno acceso a la misma profesión en el país de origen.Las normas aplicables se establecen en el capítulo I (artículos 10 a 14) de la Directiva 2005/36/CE. Establecimiento — reconocimiento automático sobre la base de la experiencia profesional: Esto se aplica a los profesionales que trabajan en determinados sectores de la artesanía, el comercio o la industria enumerados en el anexo IV de la Directiva 2005/36/CE. La duración mínima requerida y la naturaleza de la experiencia profesional se establecen en el capítulo II (artículos 16 a 20) de la Directiva 2005/36/EC. Establecimiento - reconocimiento automático sobre la base de condiciones mínimas de formación armonizadas: Este sistema se aplica a siete profesiones sectoriales: enfermeros, matronas, médicos, dentistas, farmacéuticos, arquitectos y veterinarios.Las normas aplicables se establecen en el capítulo III (artículos 21 a 49) de la Directiva 2005/36/CE y en el anexo V de la Directiva 2005/36/CE. Establecimiento - reconocimiento automático sobre la base de principios comunes de formación: Este sistema se aplica mediante una prueba común de formación que actualmente solo se aplica a los instructores de esquí.Las normas aplicables se establecen en el capítulo III bis (artículos 49 bis a 49 ter) de la Directiva 2005/36/CE. Movilidad temporal - declaraciones y verificaciones previas: El país de la UE de acogida evalúa la movilidad temporal caso por caso. Puede comprobar la cualificación profesional antes de que el profesional pueda prestar servicios por primera vez. Esto se aplica únicamente cuando la profesión de que se trate tenga implicaciones para la salud o la seguridad públicas y no se beneficie del reconocimiento automático en virtud del capítulo III de la Directiva 2005/36/CE.Las normas sobre movilidad temporal se rigen por el artículo 7 de la Directiva 2005/36/CE.

Las autoridades competentes responden adecuadamente cuando proporcionan a la autoridad del Estado miembro de acogida toda la información necesaria para adoptar una decisión de reconocimiento sólida.

Las medidas de simplificación mencionadas en la Directiva 2005/36/CE son la tarjeta profesional europea, el reconocimiento automático basado en la coordinación de las condiciones mínimas de formación (anexo V) y el reconocimiento automático sobre la base de principios comunes de formación (artículos 49 bis y 49 ter de la Directiva 2005/36/CE).

Si desea consultar actividades específicas, consulte el enlace: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Si desea consultar actividades específicas, consulte el enlace: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Si desea consultar actividades específicas, consulte el enlace: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Si desea consultar actividades específicas, consulte el enlace: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/ES/TXT/?uri=CELEX:32023R0137

Direktiivi 2005/36/EÜ artikkel 3; Definitsioonid  1. Direktiivis määratletakse järgmised definitsioonid:a) reguleeritud kutseala: kutsetegevus või -tegevuste hulk, millel tegutsema hakkamist või tegutsemist või tegutsemise üht moodustest reguleerivad spetsiaalse kutsekvalifikatsiooni omamist kas otseselt või kaudselt käsitlevad õigus- või haldusnormid; tegutsemise moodus on eelkõige kutsealal tegutsemine kutsenimetuse all, kui sellise nimetuse kasutamine on õigus- või haldusnormidega lubatud üksnes vastavat kutsekvalifikatsiooni omavatel isikutel. Kui esimene lause ei kohaldu, käsitletakse reguleeritud kutsealana lõikes 2 nimetatud kutseala; ...d) pädev asutus: mistahes asutus või organ, mis on liikmesriigi poolt eraldi volitatud väljastama või vastu võtma koolitusdiplomeid ja muid dokumente või teavet ja vastu võtma taotlusi ja tegema käesolevas direktiivis nimetatud otsuseid.

Tutvuge reguleeritud kutsealade nimekirjaga, mis asub siin https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Kui mõne reguleeritud kutseala puhul kasutatakse mitut spetsialiseeritud nimetust, ärge võtke neid eraldi arvesse. Näide: Nii „üldõde“ kui ka „psühhiaatriaõde“ kuuluvad reguleeritud kutsealade andmebaasis loetletud peamise kutseala „meditsiiniõde“ alla. See tähendab, et teie asutus vastutaks ainult ühe peamise kutseala eest (= õde).

Taotlejatelt taotluse eest küsitava keskmise tasu puhul tuleb arvestada kutsekvalifikatsioonide tunnustamise tasu, k.a võimalikke korvamismeetmeid, ning tegutseda lubamise / tegevusloa või muid sarnaseid kulusid.

Asutuse ligikaudsed tegelikud kulud taotluse kohta tähendavad ühe taotluse menetlemise hinnangulisi kulusid, võttes arvesse näiteks taotlusega tegeleva töötaja kulusid, otsuseid tegevate komisjonide kulusid ja/või muid kulusid, mida teie asutus sellega seoses kannab.

Kui teie asutus vastutab mitme kutseala eest, märkige keskmine summa.

Selle küsimuse puhul arvestage taotlejatelt taotluse eest võetava keskmise tasu puhul üksnes kutsekvalifikatsiooni tunnustamise tasusid, sealhulgas korvamismeetmeid.

Küsimus puudutab selliseid dokumente nagu taotleja kodakondsust tõendavad dokumendid, diplomid või direktiivi 2005/36/EÜ VII lisas loetletud ametialase pädevuse tõendite koopiad.

Artikkel 14 – Korvamismeetmed 1. Artikkel 13 (tunnustamise tingimused) ei takista vastuvõtvat liikmesriiki nõudmast taotlejalt kuni kolmeaastase kohanemisaja läbimist või sobivustesti sooritamist, kui:a) taotleja läbitud koolitus hõlmab vastuvõtvas liikmesriigis nõutava kvalifikatsiooni tõendava dokumendiga kaetud teemadest oluliselt erinevaid teemasid;b) vastuvõtvas liikmesriigis reguleeritud kutseala hõlmab üht või mitut reguleeritud kutsetegevust, mis ei kuulu taotleja päritoluriigi vastava kutseala hulka, ja kui see erinevus vastab vastuvõtvas liikmesriigis nõutavale erikoolitusele ja käsitleb teemasid, mis erinevad oluliselt taotleja pädevuskinnituse või kvalifikatsiooni tõendava dokumendiga hõlmatutest. 2. Kui vastuvõttev liikmesriik otsustab lõikes 1 sätestatud võimalust kasutada, peab ta võimaldama taotlejal valida kohanemisaja ja sobivustesti vahel.Kui liikmesriik on arvamusel, et antud kutseala suhtes on vajalik teha erand eelmises lõigus sätestatud tingimusest võimaldada taotlejal valida kohanemisaja ja sobivustesti vahel, teatab ta sellest eelnevalt teistele liikmesriikidele ja komisjonile ning põhjendab seda erandit. 3. Lõikes 2 sätestatud erandina taotleja valikuvabaduse õiguse põhimõttest, võib liikmesriik sätestada kas kohanemisaja või sobivustesti kutsealade suhtes, millel tegutsemine eeldab siseriiklike õigusaktide täpset tundmist ja mille puhul siseriiklike õigusaktidega seotud abistamine ja/või nõustamine on kutsetegevuse oluline ja püsiv osa. ...

Sellist erandit võib kohaldada, kui pädevad asutused leiavad, et konkreetse kutseala puhul on vaja teha erand üldpõhimõttest, mille kohaselt on taotlejal õigus valida sobivustesti või kohanemisaja vahel.

Artikkel 4f – Osaline juurdepääs 1. Vastuvõtva liikmesriigi pädev asutus lubab igal üksikjuhul eraldi oma territooriumil hakata osaliselt kutsealal tegutsema üksnes siis, kui on täidetud kõik järgmised tingimused: a) kutsetöötaja on täielikult kvalifitseeritud tegutsema päritoluliikmesriigis kutsealal, mille jaoks taotletakse osalist juurdepääsu vastuvõtvas liikmesriigis; b) erinevused päritoluliikmesriigis kutsealal õiguslikult tegutsemise ja vastuvõtva liikmesriigi reguleeritud kutseala vahel on nii suured, et korvamismeetmete kohaldamine nõuaks taotlejalt täieliku haridus- ja koolitusprogrammi läbimist vastuvõtvas liikmesriigis, et saada täielikku juurdepääsu reguleeritud kutsealale vastuvõtvas liikmesriigis; c) kutsetegevust saab objektiivselt eraldada muust vastuvõtvas liikmesriigis reguleeritud kutsealaga hõlmatud tegevusest. Punkti c puhul võtab vastuvõtva liikmesriigi pädev asutus arvesse seda, kas päritoluliikmesriigis saab kutsealal tegutseda sõltumatult. 2. Osalisest juurdepääsust võib keelduda, kui see on põhjendatud ülekaaluka avaliku huviga, on sobiv seatud eesmärgi saavutamiseks ega lähe nimetatud eesmärgi saavutamiseks vajalikust kaugemale. 3. Taotlused, mis on seotud tegevuse alustamisega vastuvõtvas liikmesriigis, vaadatakse läbi kooskõlas III jaotise I ja IV peatükiga. 4. Taotlused, mis on seotud teenuste ajutise ja episoodilise osutamisega vastuvõtvas liikmesriigis seoses kutsetegevusega, mis mõjutab rahvatervist või ohutust, vaadatakse läbi kooskõlas II jaotisega. 5. Erandina artikli 7 lõike 4 kuuendast lõigust ja artikli 52 lõikest 1 võib päritoluliikmesriigi kutsenimetuse all kutsealal tegutseda niipea, kui osaline juurdepääs on antud. Vastuvõttev liikmesriik võib nõuda selle kutsenimetuse kasutamist vastuvõtva liikmesriigi keeles. Osalist juurdepääsu kasutavad kutsetöötajad juhivad teenuse saajate tähelepanu sõnaselgelt oma kutsetegevuse ulatusele. 6. Käesolevat artiklit ei kohaldata kutsetöötajate suhtes, kelle kutsekvalifikatsioone tunnustatakse automaatselt vastavalt III jaotise II, III ja IIIa peatükile.

Kutsealal tegutsema asumine – tunnustamise üldsüsteem: Seda süsteemi kohaldatakse ainult juhul, kui automaatse tunnustamise süsteemid ei ole kohaldatavad. Vastuvõttev riik tunnustab kvalifikatsiooni juhtumipõhiselt, kui taotlejal on päritoluriigis täielik juurdepääs samale kutsealale.Kohaldatavad eeskirjad on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ I peatükis (artiklid 10–14). Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine töökogemuse alusel: see kehtib teatavates käsitöö-, kaubandus- või tööstussektorites töötavate spetsialistide suhtes (loetelu direktiivi 2005/36/EÜ IV lisas). Töökogemuse pikkust ja laadi puudutavad miinimumnõuded on sätestatud direktiivis 2005/36/EÜ (artiklid 16–20. Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine koolituse miinimumnõuete kooskõlastamise alusel: see süsteem kehtib seitsmele elukutsele: õed, ämmaemandad, arstid, hambaarstid, apteekrid, arhitektid ja veterinaarkirurgid.Kehtivad nõuded on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ III peatükis (artiklid 21–49) ja direktiivi 2005/36/EÜ V lisas. Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine ühiste koolituse miinimumnõuete alusel: see süsteem kehtib ühise koolitustesti vormis praegu vaid suusainstruktoreile.Kohaldatavad nõuded on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ IIIA peatükis (artiklid 49a–49b). Ajutine liikuvus – deklaratsioonid ja võimalikud eelnevad kontrollid: vastuvõttev ELi riik hindab ajutist liikuvust juhtumipõhiselt. Riik võib kontrollida kutsekvalifikatsiooni, enne kui spetsialist saab esimest korda teenuseid osutada. See kehtib ainult juhul, kui kõnealusel kutsealal on mõju rahvatervisele või ohutusele ning selle suhtes ei kohaldata automaatset tunnustamist direktiivi 2005/36/EÜ III peatüki alusel.Ajutist liikuvust käsitlevaid eeskirju reguleeritakse direktiivi 2005/36/EÜ artikliga 7.

Pädevad asutused vastavad asjakohaselt, kui nad esitavad vastuvõtva liikmesriigi asutusele kogu vajaliku teabe usaldusväärse tunnustamisotsuse tegemiseks.

Direktiivis 2005/36/EÜ loetletud lihtsustamismeetmed on Euroopa kutsekaart, automaatne tunnustamine koolituse miinimumnõuete kooskõlastamise alusel (V lisa) ja automaatne tunnustamine ühiste koolituspõhimõtete alusel (direktiivi 2005/36/EÜ artiklid 49a ja 49b).

Konkreetse tegevuse leidmiseks klikkige järgneval lingil: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Konkreetse tegevuse leidmiseks klikkige järgneval lingil: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Konkreetse tegevuse leidmiseks klikkige järgneval lingil: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Konkreetse tegevuse leidmiseks klikkige järgneval lingil: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Direktiivin 2005/36/EY 3 artikla - Määritelmät  1. Tässä direktiivissä tarkoitetaana) ”säännellyllä ammatilla” yhdestä tai useammasta toiminnan lajista koostuvaa ammattitoimintaa, jonka aloittamisen tai harjoittamisen tai jonkin harjoittamisen muodon edellytyksenä on, suoraan tai välillisesti, lakien, asetusten tai hallinnollisten määräysten nojalla tietyn ammattipätevyyden omaaminen; yksi tällainen ammattitoiminnan harjoittamisen muoto on sellaisen ammattinimikkeen käyttö, johon lakien, asetusten tai hallinnollisten määräysten nojalla vain tietyn ammattipätevyyden omaavilla henkilöillä on oikeus. Kun ensimmäistä virkettä ei sovelleta, säänneltyyn ammattiin rinnastetaan 2 kohdassa tarkoitettu ammatti;...d) ”toimivaltaisella viranomaisella” viranomaista tai elintä, jonka jäsenvaltio on nimenomaisesti valtuuttanut myöntämään tai ottamaan vastaan tutkintotodistuksia ja muita asiakirjoja tai tietoja, sekä ottamaan vastaan hakemuksia ja tekemään tässä direktiivissä tarkoitettuja päätöksiä.

Luettelo yleisistä ammattinimikkeistä löytyy osoitteesta https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Jonkin yleisen ammattinimikkeen yhteydessä mahdollisesti annettuja useita erikoistumisvaihtoehtoja ei pidä laskea erikseen. Esimerkki: Sekä ”yleissairaanhoitaja” että “psykiatrinen sairaanhoitaja” voivat kuulua säänneltyjen ammattien tietokannassa tarkoitettuun yleiseen ammattinimikkeeseen ”sairaanhoitaja”. Edustamanne viranomainen vastaa tässä tapauksessa ainoastaan yhdestä yleisestä ammattinimikkeestä (=sairaanhoitaja).

Hakijoilta perittävällä keskimääräisellä hakemuskohtaisella maksulla tarkoitetaan ammattipätevyyden tunnustamisesta perittävää maksua, johon sisältyvät mahdolliset korvaavat toimenpiteet, sekä kulut, jotka aiheutuvat luvasta harjoittaa kyseistä ammattia / toimiluvasta tai vastaavasta.

Viranomaiselle aiheutuvien hakemuskohtaisten tosiasiallisten kulujen arvioidulla määrällä tarkoitetaan arviota kuluista, jotka aiheutuvat yhden hakemuksen käsittelystä ottaen huomioon muun muassa hakemuksen käsittelevään työntekijään liittyvät kulut, päätöksen tekeviin komiteoihin liittyvät kulut ja/tai edustamallenne viranomaiselle tässä yhteydessä aiheutuvat muut kulut.

Jos edustamanne viranomainen vastaa useista ammateista, ilmoittakaa keskiarvo.

Tässä kysymyksessä hakijoilta perityllä keskimääräisellä hakemuskohtaisella maksulla tarkoitetaan ainoastaan maksuja, jotka koskevat ammattipätevyyden tunnustamista mukaan lukien korvaavat toimenpiteet.

Tässä kysymyksessä tarkoitetaan asiakirjoilla esimerkiksi direktiivin 2005/36/EY liitteessä VII lueteltuja todisteita hakijan kansalaisuudesta, tutkintotodistuksia tai pätevyystodistusten jäljennöksiä.

14 artikla – Korvaavat toimenpiteet 1. Vastaanottava jäsenvaltio voi 13 artiklan (tunnustamisen edellytykset) estämättä edellyttää hakijan suorittavan enintään kolme vuotta kestävän sopeutumisajan tai kelpoisuuskokeen seuraavissa tapauksissa:a) jos hakijan saaman koulutuksen sisältö on olennaisesti erilainen kuin sen koulutuksen sisältö, josta vastaanottavassa jäsenvaltiossa vaadittava muodollista pätevyyttä osoittava asiakirja on osoituksena;b) jos vastaanottavassa jäsenvaltiossa säännelty ammatti käsittää yhtä tai useampaa sellaista säänneltyä ammattitoimintaa, joka ei sisälly vastaavaan ammattiin hakijan kotijäsenvaltiossa, ja vastaanottavassa jäsenvaltiossa edellytettävä koulutus on sisällöltään olennaisesti erilainen kuin se sisältö, josta hakijan esittämä pätevyystodistus tai muodollista pätevyyttä osoittava asiakirja on osoituksena. 2. Jos vastaanottava jäsenvaltio käyttää 1 kohdassa säädettyä mahdollisuutta, sen on annettava hakijalle mahdollisuus valita sopeutumisajan ja kelpoisuuskokeen välillä.Jos jäsenvaltio katsoo, että tietyn ammatin osalta on välttämätöntä poiketa ensimmäisen alakohdan nojalla hakijalle annettavasta mahdollisuudesta valita sopeutumisajan ja kelpoisuuskokeen välillä, sen on ilmoitettava asiasta ennakkoon muille jäsenvaltioille ja komissiolle sekä esitettävä riittävät perusteet poikkeukselle. 3. Sellaisten ammattien osalta, joiden harjoittaminen edellyttää kansallisen lainsäädännön tarkkaa tuntemusta ja jonka toiminnan keskeinen ja pysyvä osa on kansallista lainsäädäntöä koskevien neuvojen ja/tai avun antaminen, jäsenvaltio voi poiketa 2 kohdassa mainitusta periaatteesta, jonka mukaan hakijalla on oikeus valita, ja määrätä suoritettavaksi joko sopeutumisajan tai kelpoisuuskokeen....

Tällaista poikkeusta voitaisiin soveltaa, jos toimivaltaiset viranomaiset katsovat, että tietyn ammatin kohdalla on tarpeen poiketa yleisperiaatteesta, jonka mukaan hakija voi valita joko kokeen tai sopeutumisajan.

4 f artikla – Osittainen ammatinharjoittamisoikeus 1. Vastaanottavan jäsenvaltion toimivaltaisen viranomaisen on myönnettävä tapauskohtaisesti osittainen oikeus harjoittaa ammattia alueellaan vain, kun kaikki seuraavat edellytykset täyttyvät: a) ammattihenkilö on täysin pätevä harjoittamaan kotijäsenvaltiossaan sitä ammatillista toimintaa, jota varten osittaista ammatinharjoittamisoikeutta haetaan vastaanottavassa jäsenvaltiossa; b) kotijäsenvaltiossa laillisesti harjoitetun ammatillisen toiminnan ja vastaanottavassa jäsenvaltiossa säännellyn ammatin väliset erot ovat niin suuret, että korvaavien toimenpiteiden soveltaminen merkitsisi, että hakijan olisi suoritettava vastaanottavassa jäsenvaltiossa edellytettävä koulutusohjelma kokonaan saadakseen oikeuden harjoittaa säänneltyä ammattia kaikilta osin vastaanottavassa jäsenvaltiossa; c) ammatillinen toiminta voidaan objektiivisesti erottaa vastaanottavassa jäsenvaltiossa kyseisen säännellyn ammatin piiriin kuuluvasta muusta toiminnasta. Edellä olevan c alakohdan soveltamiseksi vastaanottavan jäsenvaltion toimivaltaisen viranomaisen on otettava huomioon, voidaanko kyseistä ammatillista toimintaa harjoittaa kotijäsenvaltiossa itsenäisesti. 2. Osittainen ammatinharjoittamisoikeus voidaan evätä, jos se on perusteltua yleiseen etuun liittyvistä pakottavista syistä, omiaan takaamaan tavoitellun tavoitteen saavuttamisen eikä ylitä sitä, mikä on tarpeen tavoitteen saavuttamiseksi. 3. Vastaanottavaan jäsenvaltioon sijoittautumista varten esitetyt hakemukset on tutkittava III osaston I ja IV lukujen mukaisesti. 4. Hakemukset, jotka koskevat palvelujen väliaikaista ja satunnaista tarjoamista vastaanottavassa jäsenvaltiossa ja ammatillista toimintaa, jolla on vaikutusta kansanterveyteen tai yleiseen turvallisuuteen, on tutkittava II osaston mukaisesti. 5. Jäljempänä olevan 7 artiklan 4 kohdan kuudennesta alakohdasta ja 52 artiklan 1 kohdasta poiketen ammatillista toimintaa on harjoitettava kotijäsenvaltiossa annetulla ammattinimikkeellä, kun osittainen ammatinharjoittamisoikeus on myönnetty. Vastaanottava jäsenvaltio voi vaatia, että ammattinimikettä käytetään vastaanottavan jäsenvaltion kielillä. Ammattihenkilöiden, joille on myönnetty osittainen ammatinharjoittamisoikeus, on ilmoitettava ammatillisen toimintansa laajuus selvästi palvelun vastaanottajille. 6. Tätä artiklaa ei sovelleta ammattihenkilöihin, joiden ammattipätevyys tunnustetaan automaattisesti III osaston II, III ja III a luvun nojalla.

Sijoittautuminen – yleinen tunnustamisjärjestelmä: Tätä järjestelmää sovelletaan vain, jos automaattisia tunnustamisjärjestelmiä ei voida soveltaa. Vastaanottava jäsenvaltio tunnustaa pätevyyden tapauskohtaisesti, jos hakijalla on täysimääräinen oikeus harjoittaa kyseistä ammattia kotimaassaan.Sovellettavat säännöt esitetään direktiivin 2005/36/EY I luvussa (10–14 artikla). Sijoittautuminen – automaattinen tunnustaminen ammattikokemuksen perusteella: Tätä sovelletaan ammattihenkilöihin, jotka työskentelevät tietyillä direktiivin 2005/36/EY liitteessä IV luetelluilla käsityöteollisuuden, kaupan tai teollisuuden aloilla. Ammattikokemuksen vaadittu vähimmäispituus ja luonne käyvät ilmi direktiivin 2005/36/EY II luvusta (16–20 artikla). Sijoittautuminen – automaattinen tunnustaminen koulutuksen vähimmäisvaatimusten yhteensovittamisen perusteella: Tätä järjestelmää sovelletaan seitsemään ammattialaan: sairaanhoitajiin, kätilöihin, lääkäreihin, hammaslääkäreihin, proviisoreihin, arkkitehteihin ja eläinlääkäreihin.Sovellettavat säännöt esitetään direktiivin 2005/36/EY III luvussa (21–49 artikla) ja direktiivin 2005/36/EY liitteessä V. Sijoittautuminen – automaattinen tunnustaminen yhteisten koulutusperiaatteiden perusteella: Tämä järjestelmä, jota sovelletaan yhteisten koulutustestien muodossa, koskee nykyisin vain hiihdonopettajia.Sovellettavat säännöt esitetään direktiivin 2005/36/EY III a luvussa (49 a ja 49 b artikla). Väliaikainen liikkuvuus – ilmoitus ja mahdollisesti ennakkotarkistuksia: Vastaanottava EU-maa tekee väliaikaista liikkuvuutta koskevan tapauskohtaisen arvion. Se voi tarkistaa palvelun tarjoajan ammattipätevyyden ennen kuin palvelua tarjotaan ensimmäistä kertaa. Tätä sovelletaan vain, jos kyseiseen ammattiin liittyy kansanterveydellisiä tai turvallisuusnäkökohtia ja jos siihen ei voida soveltaa direktiivin 2005/36/EY III luvun mukaista automaattista tunnustamista. Väliaikaista liikkuvuutta koskevia sääntöjä säännellään direktiivin 2005/36/EY 7 artiklassa.

Toimivaltaiset viranomaiset vastaavat asianmukaisesti, kun ne antavat vastaanottavan jäsenvaltion viranomaiselle kaikki perustellun tunnustamispäätöksen tekemisessä tarvittavat tiedot.

Direktiivissä 2005/36/EY mainitut yksinkertaistamistoimenpiteet ovat eurooppalainen ammattikortti (EPC), automaattinen tunnustaminen koulutuksen vähimmäisvaatimusten yhteensovittamisen perusteella (liite V) ja automaattinen tunnustaminen yhteisten koulutusperiaatteiden perusteella (direktiivin 2005/36/EY 49 a ja 49 b artikla).

Eri toimialat löytyvät tästä linkistä: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Eri toimialat löytyvät tästä linkistä: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Eri toimialat löytyvät tästä linkistä: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Eri toimialat löytyvät tästä linkistä: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Article 3 de la directive 2005/36/CE - Définitions  1. Aux fins de la présente directive, on entend par:a) «profession réglementée»: une activité ou un ensemble d’activités professionnelles dont l’accès, l’exercice ou une des modalités d’exercice est subordonné directement ou indirectement, en vertu de dispositions législatives, réglementaires ou administratives, à la possession de qualifications professionnelles déterminées; l’utilisation d’un titre professionnel limitée par des dispositions législatives, réglementaires ou administratives aux détenteurs d’une qualification professionnelle donnée constitue notamment une modalité d’exercice. Lorsque la première phrase n’est pas d’application, une profession visée au paragraphe 2 est assimilée à une profession réglementée;...d) «autorité compétente»: toute autorité ou instance habilitée spécifiquement par un État membre à délivrer ou à recevoir des titres de formation et autres documents ou informations, ainsi qu’à recevoir des demandes et à prendre des décisions, visées dans la présente directive.

Veuillez consulter la liste des noms génériques des professions qui se trouve à l’adresse suivante: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Si plusieurs spécialisations sont proposées pour une profession générique donnée, elles ne seront pas comptabilisées individuellement. Exemple: Tant l’«Infirmière responsable de soins généraux» que l’«infirmier psychiatrique» peuvent se ranger sous l’appellation générique «Infirmière», telle qu’elle figure dans la base de données des professions réglementées. En d’autres termes, votre autorité n’est responsable ici que d’une seule profession générique (à savoir «Infirmière»).

Pour calculer la moyenne des frais par demande réclamés aux demandeurs, veuillez tenir compte des frais de reconnaissance des qualifications professionnelles, y compris les éventuelles mesures de compensation, ainsi que du coût relatif à l’autorisation d’exercer/d’établissement ou à toute autorisation comparable.

Les coûts réels approximatifs par demande exposés par l’autorité correspondent aux coûts estimés pour donner suite à une demande, compte tenu, notamment, du coût de l’employé traitant la demande, du coût des commissions chargées de prendre les décisions et/ou de tout autre coût supporté par votre autorité à cet égard.

Si votre autorité est responsable de plusieurs professions, veuillez indiquer une moyenne.

Pour cette question de la moyenne des frais réclamés par demande aux demandeurs, veuillez ne prendre en considération que les frais liés à la reconnaissance de la qualification professionnelle, y compris les mesures de compensation.

Cette question a trait à des documents tels que la preuve de la nationalité des demandeurs, les diplômes ou les copies des attestations de compétence professionnelle visés à l’annexe VII de la directive 2005/36/CE.

Article 14 – Mesures de compensation 1. L’article 13 (Conditions de la reconnaissance) ne fait pas obstacle à ce que l’État membre d’accueil exige du demandeur qu’il accomplisse un stage d’adaptation pendant trois ans au maximum ou se soumette à une épreuve d’aptitude dans un des cas suivants:a) lorsque la formation que le demandeur a reçue porte sur des matières substantiellement différentes de celles couvertes par le titre de formation requis dans l’État membre d’accueil;b) lorsque la profession réglementée dans l’État membre d’accueil comprend une ou plusieurs activités professionnelles réglementées qui n’existent pas dans la profession correspondante dans l’État membre d’origine du demandeur, et que la formation spécifique qui est requise dans l’État membre d’accueil porte sur des matières substantiellement différentes de celles couvertes par l’attestation de compétences ou le titre de formation dont le demandeur fait état. 2. Si l’État membre d’accueil fait usage de la possibilité prévue au paragraphe 1, il doit laisser au demandeur le choix entre le stage d’adaptation et l’épreuve d’aptitude.Lorsqu’un État membre estime que, pour une profession déterminée, il est nécessaire de déroger au choix laissé au demandeur entre le stage d’adaptation et l’épreuve d’aptitude en vertu du premier alinéa, il en informe préalablement les autres États membres et la Commission en fournissant une justification adéquate pour cette dérogation. 3. Pour les professions dont l’exercice exige une connaissance précise du droit national et dont un élément essentiel et constant de l’activité est la fourniture de conseils et/ou d’assistance concernant le droit national, l’État membre d’accueil peut, par dérogation au principe énoncé au paragraphe 2, selon lequel le demandeur a le droit de choisir, prescrire soit un stage d’adaptation, soit une épreuve d’aptitude....

Une telle dérogation pourrait s’appliquer si l’autorité compétente estime que, pour une profession déterminée, il est nécessaire de déroger au principe général selon lequel le choix entre stage d’adaptation et épreuve d’aptitude est laissé au demandeur.

Article 4 septies – Accès partiel 1. L’autorité compétente de l’État membre d’accueil accorde un accès partiel au cas par cas à une activité professionnelle sur son territoire, uniquement lorsque toutes les conditions suivantes sont remplies: a) le professionnel est pleinement qualifié pour exercer dans l’État membre d’origine l’activité professionnelle pour laquelle un accès partiel est sollicité dans l’État membre d’accueil; b) les différences entre l’activité professionnelle légalement exercée dans l’État membre d’origine et la profession réglementée dans l’État membre d’accueil sont si importantes que l’application de mesures de compensation reviendrait à imposer au demandeur de suivre le programme complet d’enseignement et de formation requis dans l’État membre d’accueil pour avoir pleinement accès à la profession réglementée dans l’État membre d’accueil; c) l’activité professionnelle peut objectivement être séparée d’autres activités relevant de la profession réglementée dans l’État membre d’accueil. Aux fins du point c), l’autorité compétente de l’État membre d’accueil tient compte du fait que l’activité professionnelle peut ou ne peut pas être exercée de manière autonome dans l’État membre d’origine. 2. L’accès partiel peut être refusé si ce refus est justifié par des raisons impérieuses d’intérêt général, s’il est propre à garantir la réalisation de l’objectif poursuivi et s’il ne va pas au-delà de ce qui est nécessaire pour atteindre cet objectif. 3. Les demandes aux fins d’établissement dans un État membre d’accueil sont examinées conformément au titre III, chapitres I et IV. 4. Les demandes aux fins de prestation de services temporaires et occasionnels dans l’État membre d’accueil concernant des activités professionnelles qui ont des implications en matière de santé ou de sécurité publiques sont examinées conformément au titre II. 5. Par dérogation à l’article 7, paragraphe 4, sixième alinéa, et à l’article 52, paragraphe 1, l’activité professionnelle est exercée sous le titre professionnel de l’État membre d’origine lorsque l’accès partiel a été accordé. L’État membre d’accueil peut exiger que ce titre professionnel soit utilisé dans les langues de l’État membre d’accueil. Les professionnels qui bénéficient d’un accès partiel indiquent clairement aux destinataires des services le champ de leurs activités professionnelles. 6. Le présent article ne s’applique pas aux professionnels qui bénéficient de la reconnaissance automatique de leurs qualifications professionnelles conformément au titre III, chapitres II, III et III bis.

Établissement – Régime général de reconnaissance Ce régime ne s’applique que si aucun des régimes de reconnaissance automatique n’est applicable.Le pays d’accueil reconnaît les qualifications au cas par cas lorsque le demandeur a pleinement accès à la même profession dans le pays d’origine.Les règles applicables sont définies au chapitre I (articles 10 à 14) de la directive 2005/36/CE. Établissement – Reconnaissance automatique sur la base de l’expérience professionnelle Ce régime s’applique aux professionnels qui travaillent dans certains secteurs artisanaux, commerciaux ou industriels énumérés à l’annexe IV de la directive 2005/36/CE. La durée minimale requise ainsi que la nature de l’expérience professionnelle sont fixées au chapitre II (articles 16 à 20) de la directive 2005/36/CE. Établissement – Reconnaissance automatique sur la base de la coordination des conditions minimales de formation Ce régime s’applique à sept professions: infirmier, sage-femme, médecin, dentiste, pharmacien, architecte et vétérinaire.Les règles applicables sont définies au chapitre III (articles 21 à 49) et à l’annexe V de la directive 2005/36/CE. Établissement – Reconnaissance automatique sur la base de principes communs de formation Ce régime s’applique sous la forme d’une épreuve commune de formation et ne concerne actuellement que les moniteurs de ski.Les règles applicables sont définies au chapitre III bis (articles 49 bis et 49 ter) de la directive 2005/36/CE. Mobilité temporaire – Déclarations et éventuelles vérifications préalables Le pays d’accueil examine la mobilité temporaire au cas par cas. Il peut vérifier la qualification professionnelle avant que le professionnel concerné ne puisse offrir ses services pour la première fois. Ce régime ne s’applique que si la profession en question a des implications en matière de santé publique ou de sécurité et qu’elle ne bénéficie pas de la reconnaissance automatique au sens du chapitre III de la directive 2005/36/CE.Les règles concernant la mobilité temporaire sont régies par l’article 7 de la directive 2005/36/CE.

Les autorités compétentes sont réputées répondre de manière appropriée lorsqu’elles fournissent à l’État membre d’accueil toutes les informations nécessaires qui lui permettent de prendre une décision de reconnaissance en connaissance de cause.

Les mesures de simplification auxquelles il est fait référence dans la directive 2005/36/CE sont la carte professionnelle européenne, la reconnaissance automatique sur la base de la coordination des conditions minimales de formation (annexe V) et la reconnaissance automatique sur la base de principes communs de formation (articles 49 bis et 49 ter de la directive 2005/36/CE).

Pour trouver des activités spécifiques, veuillez cliquer sur le lien suivant: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Pour trouver des activités spécifiques, veuillez cliquer sur le lien suivant: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Pour trouver des activités spécifiques, veuillez cliquer sur le lien suivant: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Pour trouver des activités spécifiques, veuillez cliquer sur le lien suivant: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg_del/2023/137/oj

Airteagal 3 de Threoir 2005/36/CE – Sainmhínithe  1. Chun críocha na Treorach seo, tá feidhm ag na sainmhínithe seo a leanas:(a) ‘gairm rialáilte’: gníomhaíocht ghairmiúil nó grúpa gníomhaíochtaí gairmiúla, atá go díreach nó go hindíreach, de bhua forálacha reachtacha, rialála nó riaracháin, faoi réir cáilíochtaí gairmiúla sonracha a bheith ag duine chun iad a rochtain nó a shaothrú, nó a bhfuil na cáilíochtaí sin riachtanach i gcás ceann de na modhanna chun iad a shaothrú; go sonrach, is modh saothraithe a bheidh i gceist le húsáid a bhaint as teideal gairmiúil atá teoranta, trí bhíthin forálacha reachtacha, rialála nó riaracháin, do shealbhóirí cáilíochta gairmiúla ar leith. Más rud é nach bhfuil feidhm ag an gcéad abairt den sainmhíniú seo, measfar gur gairm rialáilte atá i ngairm dá dtagraítear i mír 2;...(d) ‘údarás inniúil’: aon údarás nó comhlacht atá cumhachtaithe go sonrach ag Ballstát chun dioplómaí oiliúna agus doiciméid nó faisnéis eile a eisiúint nó a fháil agus chun na hiarratais dá dtagraítear sa Treoir seo a fháil, agus na cinntí dá dtagraítear inti a ghlacadh.

Féach, le do thoil, an liosta de ghairmeacha coitianta atá le fáil anseo: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic. Má tá roinnt speisialtachtaí ar fáil do ghairm choitianta ar leith, ní dhéanfar na speisialtachtaí sin a chomhaireamh ina gceann agus ina gceann. Sampla: D’fhéadfadh ‘Altra Ginearálta’ agus ‘Altra Síciatrachta’ teacht faoin ngairm choitianta ‘Altra’ faoi mar atá liostaithe i mBunachar Sonraí na nGairmeacha Rialáilte. Ciallaíonn sé sin gurb í an ghairm choitianta (=Altra), agus í sin amháin, atá le lua mar an ghairm a bhfuil freagracht ar d’údarás aisti.

Maidir leis an meántáille a ghearrtar ar iarratasóirí as a n-iarratas, bíodh aird agat, le do thoil, ar an táille don aitheantas ar cháilíochtaí gairmiúla, chomh maith le bearta cúitimh a d’fhéadfadh a bheith ann agus an costas a ghabhann leis an údarú chun cleachtaidh/cead gnó nó a leithéid.

Is éard atá i gceist le garmheastachán de na costais iarbhír in aghaidh an iarratais a bhíonn le seasamh ag an údarás ná meastachán de na costais a bhaineann le hiarratas amháin a phróiseáil e.g. na costais a ghabhann le fostaí a bheith ag déileáil leis an iarratas, costais na gcoistí cinnteoireachta, agus/nó aon chostais eile a bhíonn le seasamh ag an údarás ina leith seo.

Má tá freagracht ar d’údarás as roinnt gairmeacha éagsúla, tabhair an meán le do thoil.

Don cheist seo, ná cuir san áireamh i gcás na meántáille in aghaidh an iarratais a ghearrtar ar iarratasóirí ach amháin na táillí don aitheantas ar cháilíocht ghairmiúil, lena n-áirítear bearta cúitimh.

Tagraíonn an cheist seo do dhoiciméid amhail cruthúnas de náisiúntacht na n-iarratasóirí, dioplómaí, nó cóipeanna d’fhianú ar inniúlacht ghairmiúil faoi mar atá liostaithe in Iarscríbhinn VII a ghabhann le Treoir 2005/36/CE.

Airteagal 14 – Bearta cúitimh 1. Ní chuirfidh Airteagal 13 (coinníollacha don aitheantas) bac ar an mBallstát óstach a chur de cheangal ar an iarratasóir tréimhse oiriúnúcháin suas le trí bliana a chur isteach nó scrúdú éirime a dhéanamh más rud é:(a) go gclúdaíonn an oiliúint a fuair an t-iarratasóir nithe a bhfuil difear suntasach idir iad agus na nithe atá clúdaithe ag an bhfianaise ar cháilíochtaí foirmiúla atá riachtanach sa Bhallstát óstach;(b) go bhfuil an ghairm rialáilte sa Bhallstát óstach comhdhéanta de cheann amháin nó níos mó de ghníomhaíochtaí gairmiúla rialáilte nach bhfuil i gceist leis an ngairm chomhfhreagrach i mBallstát baile an iarratasóra, agus go gclúdaíonn an oiliúint atá riachtanach sa Bhallstát óstach nithe a bhfuil difear suntasach idir iad agus na nithe atá clúdaithe ag fianú inniúlachta nó fianaise ar cháilíochtaí foirmiúla an iarratasóra. 2. Má bhaineann an Ballstát óstach úsáid as an rogha dá bhforáiltear i mír 1, ní mór dó rogha a thabhairt don iarratasóir idir tréimhse oiriúnúcháin a chur isteach nó scrúdú éirime a dhéanamh.I gcás ina measann Ballstát, i ndáil le gairm ar leith, gur gá maolú ón gceanglas a leagtar amach san fhomhír roimhe seo ó thaobh rogha a thabhairt don iarratasóir idir tréimhse oiriúnúcháin a chur isteach nó scrúdú éirime a dhéanamh, cuirfidh sé na Ballstáit eile agus an Coimisiún ar an eolas roimh ré agus soláthróidh sé réasúnú leordhóthanach le haghaidh an mhaolaithe. 3. De mhaolú ar an bprionsabal maidir leis an gceart atá ag an iarratasóir rogha a dhéanamh, faoi mar a leagtar síos i mír 2, féadfaidh an Ballstát óstach, i gcás gairmeacha a bhfuil eolas beacht ar an dlí náisiúnta riachtanach chun iad a shaothrú agus a bhfuil soláthar comhairle agus cúnaimh i dtaca leis an dlí náisiúnta ina ghné riachtanach agus leanúnach den ghníomhaíocht ghairmiúil, a shonrú gur tréimhse oiriúnúcháin atá le cur isteach nó gur scrúdú éirime atá le déanamh....

D’fhéadfadh feidhm a bheith ag maolú den sórt sin nuair a mheasann údaráis inniúla, i gcás gairm ar leith, go bhfuil sé riachtanach maolú ón bprionsabal ginearálta ina bhfágtar faoin iarratasóir é rogha a dhéanamh idir scrúdú nó tréimhse oiriúnúcháin.

Airteagal 4(f) – Rochtain pháirteach 1. Ní dheonóidh údarás inniúil an Bhallstáit óstaigh rochtain pháirteach, ar bhonn cás ar chás, do ghníomhaíocht ghairmiúil ina chríoch ach amháin nuair a chomhlíontar na coinníollacha seo a leanas go léir: (a) tá an gairmí láncháilithe chun an ghníomhaíocht ghairmiúil dá lorgaítear rochtain pháirteach sa Bhallstát óstach a dhéanamh sa Bhallstát baile; (b) tá na difríochtaí idir an ghníomhaíocht ghairmiúil a dhéantar go dleathach sa Bhallstát baile agus an ghairm rialáilte sa Bhallstát óstach chomh mór sin go bhfágfadh cur i bhfeidhm na mbeart cúitimh go gcaithfeadh an t-iarratasóir an clár iomlán oideachais agus oiliúna atá riachtanach sa Bhallstát óstach a dhéanamh chun go mbeidh rochtain aige nó aici ar an ngairm rialáilte iomlán sa Bhallstát óstach; (c) is féidir an ghníomhaíocht ghairmiúil a scaradh ar bhonn oibiachtúil ó ghníomhaíochtaí eile a dhéantar laistigh den ghairm rialáilte sa Bhallstát óstach. Chun críoch phointe (c), cuirfidh údarás inniúil an Bhallstáit óstaigh san áireamh cé acu is féidir an ghníomhaíocht ghairmiúil a shaothrú go neamhspleách sa Bhallstát baile nó nach féidir. 2. Féadfar rochtain pháirteach a dhiúltú má thugtar údar leis an diúltú sin de bharr cúiseanna sáraitheacha a bhaineann leis an leas poiblí, agus gur diúltú é atá iomchuí chun an cuspóir atá á shaothrú a bhaint amach, agus nach ngabhann siad níos faide ná mar is gá chun an cuspóir sin a bhaint amach. 3. Déanfar scrúdú ar iarratais chun críche bunaíochta i mBallstát óstach i gcomhréir le Caibidlí I agus IV de Theideal III. 4. Déanfar scrúdú ar iarratais chun seirbhísí sealadacha agus ócáideacha a sholáthar sa Bhallstát óstach, ar seirbhísí iad a bhaineann le gníomhaíochtaí gairmiúla a bhfuil impleachtaí acu don tsláinte phoiblí nó don tsábháilteacht, i gcomhréir le Teideal II. 5. De mhaolú ar an séú fomhír d’Airteagal 7(4) agus Airteagal 52(1), déanfar an ghníomhaíocht ghairmiúil faoi theideal gairmiúil an Bhallstáit baile a luaithe a bheidh rochtain pháirteach bronnta. Féadfaidh an Ballstát óstach a éileamh go mbainfear úsáid as an teideal gairmiúil sin i dteangacha an Bhallstáit óstaigh. Gairmithe a thairbhíonn de rochtain pháirteach, tabharfaidh siad raon feidhme a gcuid gníomhaíochtaí gairmiúla le fios go soiléir d’fhaighteoirí na seirbhíse. 6. Ní bheidh feidhm ag an Airteagal seo maidir le gairmithe a thairbhíonn d’aitheantas uathoibríoch dá gcáilíochtaí gairmiúla faoi Chaibidlí II, III agus IIIa de Theideal III.

Bunaíocht – córas ginearálta aitheantais: Níl feidhm ag an gcóras seo ach amháin sa chás nach bhfuil aon chóras aitheantais uathoibríoch infheidhme.Tugann an tír óstach aitheantas de réir an cháis do cháilíochtaí nuair a bhíonn rochtain iomlán ar an ngairm chéanna sa tír bhaile ag an iarratasóir.Tá na rialacha is infheidhme leagtha amach i gCaibidil I (Airteagail 10-14) de Threoir 2005/36/CE. Bunaíocht – aitheantas uathoibríoch bunaithe ar thaithí ghairmiúil: Tá sé seo infheidhme maidir le gairmithe a bhíonn ag obair in earnálacha áirithe ceirde, tráchtála nó tionscail atá liostaithe in Iarscríbhinn IV de Threoir 2005/36/CE. Tá ré íosta agus nádúr na taithí gairmiúla atá riachtanach leagtha amach i gCaibidil II (Airteagal 16-20) de Threoir 2005/36/CE. Bunaíocht – aitheantas uathoibríoch bunaithe ar chomhordú na gcoinníollacha oiliúna íosta: Tá feidhm ag an gcóras seo maidir le seacht ngairm earnálacha: altraí, cnáimhseacha, dochtúirí, fiaclóirí, cógaiseoirí, ailtirí agus tréidlianna.Tá na rialacha is infheidhme leagtha amach i gCaibidil II (Airteagail 21-49) de Threoir 2005/36/CE agus in Iarscríbhinn V a ghabhann le Treoir 2005/36/CE. Bunaíocht – aitheantas uathoibríoch bunaithe ar prionsabail oiliúna choiteanna: Tá feidhm ag an gcóras seo mar thástáil oiliúna choiteann nach bhfuil infheidhme faoi láthair ach amháin i gcás teagascóirí sciála.Tá na rialacha is infheidhme leagtha amach i gCaibidil IIIA (Airteagail 49a-49b) de Threoir 2005/36CE. Soghluaisteacht shealadach – dearbhuithe agus seiceálacha féideartha roimh ré: Déanann an tír óstach AE measúnú ar shoghluaisteacht shealadach de réir an cháis. D’fhéadfadh sé go seiceálfadh sí an cháilíocht ghairmiúil sular féidir leis an ngairmí seirbhísí a sholáthar den chéad uair. Níl sé seo infheidhme ach amháin nuair atá impleachtaí sláinte poiblí nó sábháilteachta ag roinnt leis an ngairm i dtrácht agus nach bhfuil an ghairm ag tairbhiú den aitheantas uathoibríoch faoi Chaibidil III de Threoir 2005/36/CE.Tá na rialacha le haghaidh soghluaisteacht shealadach á rialú le hAirteagal 7 de Threoir 2005/36/CE.

Tugann údaráis inniúla freagra ar bhealach leormhaith nuair a dhéanann siad an fhaisnéis go léir atá riachtanach le haghaidh cinneadh aitheantais fónta a thabhairt don Bhallstát óstach.