Член 3 от Директива 2005/36/ЕО - Дефиниции

1. По смисъла на настоящата Директива се използват следните определения:
a) „регламентирана [бел. прев.: наричана също „регулирана“] професия“: професионална дейност или съвкупност от професионални дейности, достъпът до които, упражняването на които или един от начините на упражняване на които, са подчинени, пряко или непряко, от законовите, подзаконовите или административните разпоредби, на притежаването на определени професионални квалификации; по-специално, използването на професионално звание, ограничено от законови, подзаконови и административни разпоредби до титулярите на определена професионална квалификация, представлява начин на упражняване. Когато първото изречение от тази дефиниция не се прилага, професия, посочена в параграф 2, се приравнява на регламентирана професия;
...
г) „ компетентен орган“: всяка власт или орган, натоварен от държава членка с конкретното правомощие да издава или приема дипломи за обучение и други документи или информация, както и да приема молби и да взема решения, предвидени в настоящата директива.

Моля, вижте списъка на професиите, публикуван тук: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Ако са налице няколко специализации за дадена професия, те няма да се разглеждат поотделно.
Пример: Както „медицинска сестра“, така и „психиатрична медицинска сестра“ могат да попадат в обхвата на професията „медицинска сестра“, въведена в базата данни за регулираните професии. Това означава, че Вашето ведомство отговаря само за една генерична професия (= медицинска сестра).

Под „средна такса, начислявана на заявител за заявление“ се има предвид таксата за признаване на професионална квалификация, включително евентуални компенсационни мерки, и разходите за разрешаване на упражняването на дейност / разрешително за стопанска дейност или други подобни.

Под приблизителни действителни разходи, извършени от Вашето ведомство за едно заявление, се имат предвид очакваните разходи за обработка на едно заявление, в които се включват например разходите за служителя, работещ по заявлението, разходите за комисиите за вземане на решение и/или всякакви други разходи, направени от Вашето ведомство в тази връзка.

Ако Вашето ведомство отговаря за няколко професии, моля, посочете средната стойност.

Този въпрос се отнася до документи, удостоверяващи например гражданството на заявителите, дипломи или копия от свидетелствата за професионална компетентност, изброени в приложение VII към Директива 2005/36/ЕО.

Член 14 — Компенсационни мерки

1. Член 13 (Условия за признаване) не препятства приемащата държава членка да изисква от заявителя да премине период на адаптация с продължителност до три години или да положи изпит за правоспособност, ако:
а) завършеното от заявителя обучение е със съществено различаващо се съдържание по отношение на професионалните дейности в сравнение с обхвата на обучението в приемащата държава членка;
б) регламентираната професия в приемащата държава членка включва една или повече регламентирани професионални дейности, които не са включени в съответстващата професия в държавата членка по произход на заявителя и за които в приемащата държава членка се изисква обучение, чието съдържание се различава съществено от отразеното в удостоверенията за правоспособност или за професионални квалификации на заявителя.

Член 4е — Частичен достъп

1. Компетентният орган на приемащата държава членка предоставя частичен достъп според конкретния случай до професионална дейност на нейна територия само когато са изпълнени всички условия, посочени по-долу:

При установяване — обща система за признаване:
Тази система се използва само ако не се прилагат системи за автоматично признаване.
Приемащата държава признава квалификациите за всеки отделен случай, когато заявителят има пълен достъп до същата професия в държавата по произход.
Приложимите правила са посочени в глава I (членове 10—14) от Директива 2005/36/ЕО.

При установяване — автоматично признаване въз основа на професионален опит:
Това се прилага за специалисти, работещи в някои занаятчийски, търговски или промишлени сектори, изброени в приложение IV от Директива 2005/36/ЕО. Изискваната минимална продължителност и естество на професионалния опит са посочени в глава II (членове 16—20) от Директива 2005/36/ЕО.

При установяване — автоматично признаване въз основа на координация на минималните условия за обучение:
Тази система се прилага за седем секторни професии: медицински сестри, акушери, лекари, стоматолози, фармацевти, архитекти и ветеринарни лекари.
Приложимите правила са определени в глава III (членове 21—49) от Директива 2005/36/ЕО и приложение V от същата Директива.

При установяване — автоматично признаване въз основа на общи принципи на обучението:
Тази система се прилага под формата на общ изпит в обучението, който понастоящем се прилага само за ски инструктори.
Приложимите правила са посочени в глава IIIA (чл. 49а и чл. 49б от Директива 2005/36/ЕО.

При временна мобилност — декларации и евентуални предварителни проверки:
Приемащата държава от ЕС оценява временната мобилност за всеки отделен случай. Тя може да провери професионалната квалификация, преди специалистът да може да предоставя услуги за първи път. Това се прилага само когато разглежданата професия има отношение към общественото здраве или безопасността и не се ползва от автоматично признаване съгласно глава III от Директива 2005/36/ЕО.
Правилата за временна мобилност се уреждат от член 7 от Директива 2005/36/ЕО.

Компетентните органи отговарят по подходящ начин, когато предоставят на органите на приемащата държава членка цялата необходима информация, за да вземе надеждно решение за признаване.

Článek 3 směrnice 2005/36/ES - Definice 

1. Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „regulovaným povoláním“ odborná činnost nebo soubor činností, u níž je přístup k ní nebo její výkon nebo jeden ze způsobů jejího výkonu v členském státě vyhrazen přímo nebo nepřímo na základě právních a správních předpisů držitelům určité odborné kvalifikace; zejména používání odborného titulu omezené právními nebo správními předpisy na držitele určité odborné kvalifikace vymezuje způsob výkonu. Neuplatňuje-li se první věta této definice, považuje se povolání uvedené v odstavci 2 za regulované;
[…]
d) „příslušným úřadem“ úřad nebo subjekt výslovně zmocněný členským státem vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace, jakož i přijímat žádosti a rozhodnutí uvedená v této směrnici.

Seznam obecných názvů regulovaných povolání naleznete zde: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Pokud je u daného obecného povolání několik specializací, tyto specializace se nezapočítávají jednotlivě.
Příklad: „všeobecná sestra“ i „psychiatrická sestra“ mohou spadat do obecného povolání „sestra“, jak je uvádí databáze regulovaných povolání. To znamená, že váš orgán zodpovídá pouze za jedno obecné povolání (tj. sestra).

Průměrným poplatkem za žádost účtovaným žadatelům se rozumí poplatek za uznání odborné kvalifikace, včetně případných vyrovnávacích opatření a nákladů na povolení k výkonu povolání / živnostenského oprávnění či podobného povolení.

Přibližnými skutečnými náklady na žádost vzniklými orgánu se rozumí odhadované náklady na zpracování jedné žádosti se zohledněním například nákladů na zaměstnance, který žádost zpracovává, nákladů na jednání výborů, které přijímají rozhodnutí, anebo dalších nákladů, které váš orgán v této souvislosti nese.

Je-li váš orgán odpovědný za několik povolání, uveďte prosím průměrnou hodnotu.

Tato otázka se týká dokumentů, jako jsou doklady o státní příslušnosti žadatele, diplomy nebo kopie osvědčení o odborné způsobilosti uvedené v příloze VII směrnice 2005/36/ES.

Článek 14 – Vyrovnávací opatření

1. Bez ohledu na článek 13 (Podmínky uznávání) může hostitelský stát požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:
a) odborná příprava, kterou žadatel absolvoval, se podstatně liší od obsahu osvědčeného dokladem o dosažené kvalifikaci, který je požadován hostitelským členským státem;
b) regulované povolání v hostitelském členském státě zahrnuje jednu nebo více regulovaných odborných činností, které nejsou součástí příslušného povolání v domovském členském státě žadatele, a náplň odborné přípravy vyžadované v hostitelském členském státě se podstatně liší od obsahu zahrnutého v osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci žadatele.

Článek 4f – Částečný přístup

1. Příslušný orgán hostitelského členského státu poskytne případ od případu částečný přístup k výkonu odborné činnosti na svém území, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

Usazení – obecný systém uznávání:
Tento systém se použije pouze tehdy, neuplatňují-li se žádné systémy automatického uznávání.
Hostitelská země uzná kvalifikaci případ od případu, když má žadatel plný přístup k témuž povolání v domovské zemi.
Platná pravidla jsou stanovena v kapitole I (články 10–14) směrnice 2005/36/ES.

Usazení – automatické uznávání na základě odborné praxe:
Vztahuje se na odborníky působící v určitých řemeslných, obchodních nebo průmyslových odvětvích uvedených v příloze IV směrnice 2005/36/ES. Požadovaná minimální délka a povaha odborné praxe jsou stanoveny v kapitole II (články 16–20) směrnice 2005/36/ES.

Usazení – automatické uznávání na základě koordinace minimálních požadavků na odbornou přípravu:
Tento systém se vztahuje na sedm odvětvových povolání: zdravotní sestry, porodní asistentky, lékaře, zubní lékaře, farmaceuty, architekty a veterinární lékaře.
Platná pravidla jsou stanovena v kapitole III (články 21–49) směrnice 2005/36/ES a příloze V směrnice 2005/36/ES.

Usazení – automatické uznávání na základě společných zásad odborné přípravy:
Tento systém se uplatňuje v podobě společné závěrečné zkoušky odborné přípravy, která se v současné době vztahuje pouze na instruktory lyžování.
Platná pravidla jsou stanovena v kapitole IIIa (články 49a–49b) směrnice 2005/36/ES.

Dočasná mobilita – ohlášení a možné předběžné kontroly:
Hostitelská země EU posuzuje dočasnou mobilitu případ od případu. Může odbornou kvalifikaci kontrolovat před tím, než je odborník oprávněn poprvé poskytovat služby. To platí jen tehdy, má-li dotyčné povolání důsledky pro ochranu zdraví nebo bezpečnost a nevztahuje se na ně automatické uznávání podle kapitoly III směrnice 2005/36/ES.
Pravidla pro dočasnou mobilitu upravuje článek 7 směrnice 2005/36/ES.

Příslušné orgány odpovídají přiměřeně, když orgánu hostitelského členské státu poskytují všechny informace potřebné k řádnému rozhodnutí o uznání.

Artikel 3 i direktiv 2005/36/EF - Definitioner 

1. I dette direktiv forstås ved:
a) "lovreguleret erhverv": en eller flere former for erhvervsmæssig virksomhed under ét, når der enten direkte eller indirekte ifølge love eller administrative bestemmelser kræves bestemte erhvervsmæssige kvalifikationer for adgang hertil eller udøvelse eller en form for udøvelse heraf; især vil anvendelsen af en faglig titel, der ifølge love eller administrative bestemmelser er begrænset til en person, der er i besiddelse af en bestemt erhvervsmæssig kvalifikation, være en form for udøvelse. Såfremt første punktum i denne definition ikke finder anvendelse, sidestilles erhverv omhandlet i stk. 2 med et lovreguleret erhverv
...
d) "kompetente myndigheder": alle myndigheder eller organer, der af en medlemsstat er særligt bemyndiget til at udstede og modtage uddannelsesbeviser og andre dokumenter eller oplysninger og til at modtage ansøgninger og træffe de i dette direktiv omhandlede afgørelser.

Se venligst listen med generiske erhverv, som du kan finde her: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Hvis der er flere specialiseringer tilgængelige for et generisk erhverv, skal disse specialiseringer ikke tælles særskilt.
Eksempel: Både "sygeplejerske" og "specialsygeplejerske i psykiatrisk sygepleje" hører ind under det generiske erhverv "Nurse" som anført i databasen over lovregulerede erhverv. Det betyder, at din myndighed kun er ansvarlig for ét generisk erhverv (= "Nurse").

Beregningen af det gennemsnitlige gebyr afkrævet ansøgere pr. ansøgning skal omfatte gebyret for anerkendelse af erhvervsmæssige kvalifikationer, herunder eventuelle udligningsforanstaltninger, samt gebyret for en erhvervstilladelse eller lignende.

Med myndighedens omtrentlige faktiske omkostninger pr. ansøgning menes de anslåede omkostninger til behandling af én ansøgning, f.eks. omkostningerne til den medarbejder, der behandler ansøgningen, omkostningerne til de beslutningstagende udvalg og/eller andre omkostninger, som din myndighed afholder i denne forbindelse.

Hvis din myndighed er ansvarlig for flere erhverv, bedes du angive et gennemsnit.

Dette spørgsmål vedrører dokumenter som f.eks. beviser for ansøgernes nationalitet, eksamensbeviser og kopier af de kursusbeviser, der er anført i bilag VII til direktiv 2005/36/EF.

Artikel 14 - Udligningsforanstaltninger

1. Artikel 13 (Betingelser for anerkendelse) er ikke til hinder for, at værtsmedlemsstaten kræver, at ansøgeren gennemgår en prøvetid, der dog ikke må overstige tre år, eller går op til en egnethedsprøve, såfremt:
a) den uddannelse, ansøgeren har fået, omfatter fag eller discipliner, der er væsentligt forskellige fra dem, der er omfattet af det uddannelsesbevis, som er foreskrevet i værtsmedlemsstaten,
b) det lovregulerede erhverv i værtsmedlemsstaten omfatter en eller flere former for lovreguleret erhvervsmæssig virksomhed, der ikke forekommer i det tilsvarende erhverv i ansøgerens hjemland, og den uddannelse, der kræves i værtsmedlemsstaten, omfatter fag eller discipliner, der er væsentligt forskellige fra dem, der er omfattet af det af ansøgeren fremlagte kursus- eller uddannelsesbevis.

Artikel 4f - Delvis adgang

1. Den kompetente myndighed i værtsmedlemsstaten træffer beslutninger fra sag til sag om delvis adgang til erhvervsmæssig virksomhed på dens område og kun hvis samtlige følgende betingelser er opfyldt:

Etablering - generel ordning for anerkendelse:
Denne ordning gælder kun, hvis ingen ordninger for automatisk anerkendelse finder anvendelse.
Værtslandet anerkender kvalifikationer fra sag til sag, når ansøgeren har fuld adgang til det samme erhverv i hjemlandet.
De gældende regler er fastsat i kapitel I (artikel 10-14) i direktiv 2005/36/EF.

Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af erhvervserfaring:
Denne ordning gælder for erhvervsudøvere, der arbejder inden for visse håndværks-, handels- eller industrisektorer, der er opført i bilag IV til direktiv 2005/36/EF. Den påkrævede minimumsvarighed og karakter af erhvervserfaring er fastsat i kapitel II (artikel 16-20) i direktiv 2005/36/EF.

Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af koordinering af mindstekrav til uddannelse:
Denne ordning gælder for syv sektorerhverv: sygeplejesker, jordemødre, læger, tandlæger, farmaceuter, arkitekter og dyrlæger.
De gældende regler er fastsat i kapitel III (artikel 21-49) i direktiv 2005/36/EF og bilag V til direktiv 2005/36/EF.

Etablering - automatisk anerkendelse på grundlag af fælles uddannelsesprincipper:
Denne ordning har form af en fælles uddannelsestest, og gælder i øjeblikket kun for skiinstruktører.
De gældende regler er fastsat i kapitel IIIA (artikel 49a-49b) i direktiv 2005/36/EF.

Midlertidig mobilitet - erklæringer og eventuel forudgående kontrol:
EU-værtslandet vurderer den midlertidige mobilitet fra sag til sag. Landet kan kontrollere erhvervsudøverens erhvervsmæssige kvalifikationer, inden denne første gang udfører tjenesteydelser. Dette gælder kun, når det pågældende erhverv har konsekvenser for den offentlige sundhed eller sikkerhed og ikke er omfattet af automatisk anerkendelse i henhold til kapitel III i direktiv 2005/36/EF.
Reglerne for midlertidig mobilitet er fastsat i artikel 7 i direktiv 2005/36/EF.

De kompetente myndigheder svarer fyldestgørende, når de giver værtsmedlemsstatens myndighed alle de oplysninger, der er nødvendige for at træffe en velfunderet afgørelse om anerkendelse.

Artikel 3 der Richtlinie 2005/36/EG - Begriffsbestimmungen 

1. Für die Zwecke dieser Richtlinie gelten folgende Begriffsbestimmungen:
a) "reglementierter Beruf" ist eine berufliche Tätigkeit oder eine Gruppe beruflicher Tätigkeiten, bei der die Aufnahme oder Ausübung oder eine der Arten der Ausübung direkt oder indirekt durch Rechts- und Verwaltungsvorschriften an den Besitz bestimmter Berufsqualifikationen gebunden ist; eine Art der Ausübung ist insbesondere die Führung einer Berufsbezeichnung, die durch Rechts- oder Verwaltungsvorschriften auf Personen beschränkt ist, die über eine bestimmte Berufsqualifikation verfügen. Trifft Satz 1 dieser Begriffsbestimmung nicht zu, so wird ein unter Absatz 2 fallender Beruf als reglementierter Beruf behandelt;
…
d) "zuständige Behörde": jede von den Mitgliedstaaten mit der besonderen Befugnis ausgestattete Behörde oder Stelle, Ausbildungsnachweise und andere Dokumente oder Informationen auszustellen bzw. entgegenzunehmen sowie Anträge zu erhalten und Beschlüsse zu fassen, auf die in der vorliegenden Richtlinie abgezielt wird.

Bitte sehen Sie die Liste der Berufsgruppen ein, die unter folgender Adresse zu finden ist: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Umfasst eine bestimmte Berufsgruppe mehrere Spezialisierungen, so dürfen diese nicht einzeln gezählt werden.
Beispiel: Die Berufe "Diplomierte Gesundheits- und Krankenschwester/Diplomierter Gesundheits- und Krankenpfleger" und "Diplomierte/r Gesundheits- und und Krankenpfleger/in (Psychiatrische Gesundheits- und Krankenpflege)" gehören beide zur Berufsgruppe "Krankenschwester/Krankenpfleger", die in der Datenbank der reglementierten Berufe aufgeführt ist. In diesem Fall ist Ihre Behörde nur für eine Berufsgruppe (= Krankenschwester/Krankenpfleger) zuständig.

Bitte berücksichtigen Sie bei der den Antragstellern pro Antrag in Rechnung gestellten Gebühr auch die Gebühr für die Anerkennung der Berufsqualifikationen, einschließlich etwaiger Ausgleichsmaßnahmen, und die Kosten für die Zulassung zur Berufsausübung/Gewerbeerlaubnis oder Ähnliches.

Unter den ungefähren tatsächlichen Kosten pro Antrag, die der Behörde entstehen, sind die geschätzten Kosten für die Bearbeitung eines Antrags zu verstehen, und zwar unter Berücksichtigung der Kosten z. B. für den mit dem Antrag befassten Mitarbeiter, der Kosten für die Gremien, in denen der betreffende Beschluss gefasst wird, und/oder sonstiger Kosten, die von Ihrer Behörde in diesem Zusammenhang getragen werden.

Falls Ihre Behörde für mehrere Berufe zuständig ist, geben Sie bitte einen Durchschnittswert an.

Diese Frage bezieht sich auf Unterlagen wie Staatsangehörigkeitsnachweise der Antragsteller, Diplome oder Kopien der in Anhang VII der Richtlinie 2005/36/EG aufgeführten Befähigungsnachweise.

Artikel 14 – Ausgleichsmaßnahmen

(1) Artikel 13 (Anerkennungsbedingungen) hindert den Aufnahmemitgliedstaat nicht daran, in einem der nachstehenden Fälle vom Antragsteller zu verlangen, dass er einen höchstens dreijährigen Anpassungslehrgang absolviert oder eine Eignungsprüfung ablegt,
a) wenn die bisherige Ausbildung des Antragstellers sich hinsichtlich der beruflichen Tätigkeit auf Fächer bezieht, die sich wesentlich von denen unterscheiden, die durch den Ausbildungsnachweis im Aufnahmemitgliedstaat abgedeckt werden,
b) wenn der reglementierte Beruf im Aufnahmemitgliedstaat eine oder mehrere reglementierte berufliche Tätigkeiten umfasst, die im Herkunftsmitgliedstaat des Antragstellers nicht Bestandteil des entsprechenden reglementierten Berufs sind, und wenn sich die im Aufnahmemitgliedstaat geforderte Ausbildung auf Fächer bezieht, die sich wesentlich von denen unterscheiden, die von dem Befähigungs- oder Ausbildungsnachweis des Antragstellers abgedeckt werden.

Artikel 4f - Partieller Zugang

(1) Die zuständige Behörde des Aufnahmemitgliedstaats gewährt auf Einzelfallbasis partiellen Zugang zu einer Berufstätigkeit im Hoheitsgebiet dieses Staates nur, wenn alle folgenden Bedingungen erfüllt sind:

Niederlassung – allgemeine Anerkennungsregelung:
Diese Regelung gilt nur, wenn keine automatischen Anerkennungsregelungen zur Anwendung kommen.
Der Aufnahmemitgliedstaat erkennt auf Einzelfallbasis Qualifikationen an, wenn der Antragsteller im Herkunftsmitgliedstaat die uneingeschränkte Berechtigung zur Aufnahme desselben Berufs hat.
Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel I (Artikel 10 bis 14) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage der Berufserfahrung:
Dies gilt für Berufsangehörige, die in bestimmten in Anhang IV der Richtlinie 2005/36/EG aufgeführten Sektoren des Handwerks, des Handels oder der Industrie tätig sind. Die erforderliche Mindestdauer und Art der Berufserfahrung sind in Kapitel II (Artikel 16 bis 20) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage der Koordinierung der Mindestanforderungen an die Ausbildung:
Diese Regelung gilt für sieben sektorale Berufe: Krankenschwestern/Krankenpfleger, Hebammen, Ärzte, Zahnärzte, Apotheker, Architekten und Tierärzte.
Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel III (Artikel 21 bis 49) und Anhang V der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Niederlassung – automatische Anerkennung auf der Grundlage gemeinsamer Ausbildungsgrundsätze:
Diese Regelung gilt derzeit nur für Skilehrer, und zwar in Form einer gemeinsamen Ausbildungsprüfung.
Die anwendbaren Vorschriften sind in Kapitel IIIa (Artikel 49a und 49b) der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Vorübergehende Mobilität – Meldungen und mögliche Nachprüfungen:
Der Aufnahmemitgliedstaat bewertet die vorübergehende Mobilität auf Einzelfallbasis. Er kann die Berufsqualifikation nachprüfen, bevor der Berufsangehörige erstmals Dienstleistungen erbringen kann. Dies gilt nur, wenn der betreffende Beruf Auswirkungen auf die öffentliche Gesundheit oder Sicherheit hat und nicht unter die automatische Anerkennung gemäß Kapitel III der Richtlinie 2005/36/EG fällt.
Die Vorschriften für die vorübergehende Mobilität sind in Artikel 7 der Richtlinie 2005/36/EG festgelegt.

Die zuständigen Behörden antworten in angemessener Weise, wenn sie der Behörde des Aufnahmemitgliedstaats sämtliche Informationen übermitteln, die erforderlich sind, damit diese eine fundierte Entscheidung über die Anerkennung treffen kann.

Άρθρο 3 της οδηγίας 2005/36/ΕΚ - Ορισμοί 

1. Για τους σκοπούς της οδηγίας νοούνται:
α) ως « νομοθετικά κατοχυρωμένο επάγγελμα», η επαγγελματική δραστηριότητα ή το σύνολο επαγγελματικών δραστηριοτήτων των οποίων η ανάληψη, η άσκηση ή ένας από τους όρους άσκησης εξαρτάται άμεσα ή έμμεσα, δυνάμει νομοθετικών, κανονιστικών ή διοικητικών διατάξεων, από την κατοχή καθορισμένων επαγγελματικών προσόντων· ειδικότερα, όρο άσκησης συνιστά η χρήση επαγγελματικού τίτλου που περιορίζεται, βάσει νομοθετικών, κανονιστικών ή διοικητικών διατάξεων, μόνο σε όποιον κατέχει συγκεκριμένο επαγγελματικό προσόν. Όταν η ανωτέρω φράση δεν έχει εφαρμογή, επάγγελμα αναφερόμενο στην παράγραφο 2 εξομοιώνεται προς νομοθετικά κατοχυρωμένο επάγγελμα·
...
δ) «αρμόδια αρχή», οιαδήποτε αρχή ή οργανισμός που έχει εξουσιοδοτηθεί ειδικά από τα κράτη μέλη να χορηγεί ή να παραλαμβάνει τους τίτλους εκπαίδευσης και άλλα έγγραφα ή πληροφορίες, καθώς και να παραλαμβάνει τις αιτήσεις και να λαμβάνει τις αποφάσεις που αναφέρονται στην οδηγία.

Συμβουλευθείτε τον κατάλογο των γενικών επαγγελμάτων στον ακόλουθο σύνδεσμο: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Σε περίπτωση που σε συγκεκριμένο γενικό επάγγελμα αντιστοιχούν διάφορες ειδικότητες, οι ειδικότητες αυτές δεν λαμβάνονται υπόψη μεμονωμένα.
Παράδειγμα: Τόσο ο «Γενικός Νοσηλευτής» όσο και ο «Ψυχιατρικός Νοσηλευτής» ενδέχεται να εμπίπτουν στο γενικό επάγγελμα «Νοσηλευτής», όπως αναφέρεται στη βάση δεδομένων για τα νομοθετικά ρυθμιζόμενα επαγγέλματα. Αυτό σημαίνει ότι η αρχή σας είναι αρμόδια μόνο για ένα γενικό επάγγελμα (αυτό του Νοσηλευτή).

Για να υπολογίσετε το μέσο ποσό που καλούνται να καταβάλλουν οι αιτούντες ανά αίτηση, λάβετε υπόψη σας το τέλος για την αναγνώριση των επαγγελματικών προσόντων, συμπεριλαμβανομένων και των αντισταθμιστικών μέτρων, και το κόστος για την άδεια άσκησης επαγγέλματος / επιχειρηματικής δραστηριότητας ή παρόμοια άδεια.

Το κατά προσέγγιση πραγματικό κόστος ανά αίτηση που βαρύνει την αρχή είναι το εκτιμώμενο κόστος για τη διεκπεραίωση μιας αίτησης, λαμβανομένων υπόψη των εξόδων π.χ. για τον υπάλληλο που ασχολείται με την αίτηση, του κόστους των επιτροπών λήψης αποφάσεων ή/και τυχόν άλλων δαπανών που βαρύνουν την αρχή σχετικώς.

Εάν η αρχή σας είναι αρμόδια για διάφορα επαγγέλματα, αναφέρετε έναν μέσο όρο.

Η ερώτηση αυτή αφορά έγγραφα όπως αποδεικτικά της ιθαγένειας των αιτούντων, διπλώματα ή αντίγραφα των βεβαιώσεων επαγγελματικής επάρκειας που απαριθμούνται στο παράρτημα VII της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Άρθρο 14 - Αντισταθμιστικά μέτρα

1. Το άρθρο 13 (προϋποθέσεις αναγνώρισης) δεν κωλύει το κράτος μέλος υποδοχής να απαιτεί από τον αιτούντα την πραγματοποίηση πρακτικής άσκησης προσαρμογής επί τρία έτη, κατ' ανώτατο όριο, ή την υποβολή σε δοκιμασία επάρκειας σε μία από τις ακόλουθες περιπτώσεις:
α) η εκπαίδευση που έχει λάβει ο αιτών αφορά τομείς γνώσεων ουσιωδώς διαφορετικούς από εκείνους που καλύπτονται από την εκπαίδευση στο κράτος μέλος υποδοχής··β) το νομοθετικά ρυθμιζόμενο επάγγελμα στο κράτος μέλος υποδοχής περιλαμβάνει μία ή περισσότερες νομοθετικά ρυθμιζόμενες επαγγελματικές δραστηριότητες οι οποίες δεν υπάρχουν στο αντίστοιχο επάγγελμα στο κράτος μέλος καταγωγής του αιτούντος, και η εκπαίδευση που απαιτείται στο κράτος μέλος υποδοχής αφορά τομείς γνώσεων ουσιωδώς διαφορετικούς από εκείνους που καλύπτονται από τη βεβαίωση επάρκειας ή τον τίτλο εκπαίδευσης που διαθέτει ο αιτών.

Άρθρο 4στ - Μερική πρόσβαση

1. Η αρμόδια αρχή του κράτους μέλους υποδοχής παραχωρεί μερική πρόσβαση σε μια επαγγελματική δραστηριότητα στην επικράτειά του μόνον όταν πληρούνται όλες οι κατωτέρω προϋποθέσεις:

Εγκατάσταση - γενικό σύστημα αναγνώρισης:
Το σύστημα αυτό εφαρμόζεται μόνο εάν δεν ισχύουν συστήματα αυτόματης αναγνώρισης.
Η χώρα υποδοχής αναγνωρίζει, κατά περίπτωση, προσόντα όταν ο/η αιτών/αιτούσα έχει πλήρη πρόσβαση στο ίδιο επάγγελμα στη χώρα καταγωγής.
Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο Ι (άρθρα 10-14) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Εγκατάσταση - αυτόματη αναγνώριση με βάση την επαγγελματική πείρα:
Αυτό ισχύει για τους επαγγελματίες που εργάζονται σε ορισμένους βιοτεχνικούς, εμπορικούς ή βιομηχανικούς κλάδους που απαριθμούνται στο παράρτημα IV της οδηγίας 2005/36/ΕΚ. Η απαιτούμενη ελάχιστη διάρκεια και φύση της επαγγελματικής πείρας καθορίζονται στο κεφάλαιο II (άρθρα 16-20) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Εγκατάσταση - αυτόματη αναγνώριση βάσει του συντονισμού των ελάχιστων προϋποθέσεων εκπαίδευσης:
Το σύστημα αυτό ισχύει για επτά τομεακά επαγγέλματα: νοσηλευτές, μαίες/μαιευτές, ιατρούς, οδοντίατρους, φαρμακοποιούς, αρχιτέκτονες και κτηνίατρους.
Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο III (άρθρα 21-49) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ και στο παράρτημα V αυτής.

Εγκατάσταση— αυτόματη αναγνώριση βάσει κοινών αρχών εκπαίδευσης:
Το σύστημα αυτό εφαρμόζεται με τη μορφή κοινής δοκιμασίας εκπαίδευσης που ισχύει επί του παρόντος μόνο για τους εκπαιδευτές χιονοδρομίας.
Οι εφαρμοστέοι κανόνες καθορίζονται στο κεφάλαιο IIIA (άρθρα 49α-49β) της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Προσωρινή κινητικότητα — δηλώσεις και πιθανοί προκαταρκτικοί έλεγχοι:
Η χώρα υποδοχής της ΕΕ αξιολογεί την προσωρινή κινητικότητα κατά περίπτωση. Μπορεί να ελέγξει τα επαγγελματικά προσόντα προτού ο/η επαγγελματίας ξεκινήσει να παρέχει τις υπηρεσίες του. Αυτό ισχύει μόνο όταν το εν λόγω επάγγελμα έχει επιπτώσεις στη δημόσια υγεία ή την ασφάλεια και δεν τυγχάνει αυτόματης αναγνώρισης σύμφωνα με το κεφάλαιο III της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.
Οι κανόνες για την προσωρινή κινητικότητα διέπονται από το άρθρο 7 της οδηγίας 2005/36/ΕΚ.

Οι αρμόδιες αρχές απαντούν με επαρκή τρόπο όταν παρέχουν στην αρχή του κράτους μέλους υποδοχής όλες τις απαραίτητες πληροφορίες για την έκδοση εμπεριστατωμένης απόφασης σχετικά με την αναγνώριση.

Article 3 of Directive 2005/36/EC - Definitions 

1. For the purposes of this Directive, the following definitions apply:
(a) ‘regulated profession’: a professional activity or group of professional activities, access to which, the pursuit of which, or one of the modes of pursuit of which is subject, directly or indirectly, by virtue of legislative, regulatory or administrative provisions to the possession of specific professional qualifications; in particular, the use of a professional title limited by legislative, regulatory or administrative provisions to holders of a given professional qualification shall constitute a mode of pursuit. Where the first sentence of this definition does not apply, a profession referred to in paragraph 2 shall be treated as a regulated profession;
...
(d) ‘competent authority’: any authority or body empowered by a Member State specifically to issue or receive training diplomas and other documents or information and to receive the applications, and take the decisions, referred to in this Directive.

Please consult the list of generic professions you can find here: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

In case there are several specialisations for a given generic profession available, these specialisations shall not be counted individually.
Example: Both “General Nurse” and “Psychiatric Nurse” may fall under the generic profession “Nurse” as listed on the Regulated Professions Database. This means that your authority is only responsible for one generic profession (=Nurse).

By average fee charged per application to applicants, please consider the fee for the recognition of the professional qualifications, including eventually compensation measures, and the cost for the authorisation to practice/business permit or similar.

The approximate real costs per application incurred by the authority mean the estimated costs to process one application taking into account the costs of e.g. the employee dealing with the application, the costs of the decision-making committees, and/or any other costs borne by your authority in this regard.

If your authority is responsible for several professions, please indicate an average.

This question refers to documents such as proofs of the nationality of applicants, diplomas, or copies of the attestations of professional competence listed in Annex VII to Directive 2005/36/EC.

Article 14 - Compensation measures

1. Article 13 (conditions for recognition) shall not preclude the host Member State from requiring the applicant to complete an adaptation period of up to three years or to take an aptitude test if:
(a) the training the applicant has received covers substantially different matters than those covered by the evidence of formal qualifications required in the host Member State;
(b) the regulated profession in the host Member State comprises one or more regulated professional activities which do not exist in the corresponding profession in the applicant’s home Member State, and the training required in the host Member State covers substantially different matters from those covered by the applicant’s attestation of competence or evidence of formal qualifications.

Article 4f - Partial access

1. The competent authority of the host Member State shall grant partial access, on a case-by-case basis, to a professional activity in its territory only when all the following conditions are fulfilled:

Establishment - general system of recognition:
This system only applies if no automatic recognition systems are applicable.
The host country recognises on a case-by-case basis qualifications when the applicant has full access to the same profession in the home country.
The applicable rules are set out in Chapter I (Articles 10-14) of Directive 2005/36/EC.

Establishment - automatic recognition on the basis of professional experience:
This applies for professionals working in certain craft, commerce or industry sectors listed in Annex IV of Directive 2005/36/EC. The required minimum duration and nature of the professional experience are set out in Chapter II (Articles 16-20) of Directive 2005/36/EC.

Establishment - automatic recognition on the basis of coordination of minimum training conditions:
This system applies for seven sectoral professions: nurses, midwives, doctors, dentists, pharmacists, architects and veterinary surgeons.
The applicable rules are set out in Chapter III (Articles 21-49) of Directive 2005/36/EC and Annex V to Directive 2005/36/EC.

Establishment - automatic recognition on the basis of common training principles:
This system applies in the form of a common training test currently only applicable for ski instructors.
The applicable rules are set out in Chapter IIIA (Articles 49a-49b) of Directive 2005/36/EC.

Temporary mobility - declarations and potential prior checks:
The host EU country assesses the temporary mobility on a case-by-case basis. It may check the professional qualification before the professional can provide services for the first time. This applies only when the profession in question has public health or safety implications and does not benefit from automatic recognition under Chapter III of Directive 2005/36/EC.
The rules for temporary mobility are governed by Article 7 of Directive 2005/36/EC.

Competent authorities reply in an adequate way when they provide the host member state's authority with all the necessary information to take a sound recognition decision.

Artículo 3 de la Directiva 2005/36/CE - Definiciones 

1. A efectos de la presente Directiva, se entenderá por:
a) «profesión regulada», la actividad o conjunto de actividades profesionales cuyo acceso, ejercicio o una de las modalidades de ejercicio están subordinados de manera directa o indirecta, en virtud de disposiciones legales, reglamentarias o administrativas, a la posesión de determinadas cualificaciones profesionales; en particular, se considerará modalidad de ejercicio el empleo de un título profesional limitado por disposiciones legales, reglamentarias o administrativas a quien posea una determinada cualificación profesional. Cuando la primera frase de la presente definición no sea de aplicación, las profesiones a que se hace referencia en el apartado 2 quedarán equiparadas a una profesión regulada;
[...]
d) «autoridad competente»: toda autoridad u organismo investido de autoridad por los Estados miembros, habilitado, en particular, para expedir o recibir títulos de formación y otros documentos o información, así como para recibir solicitudes y para tomar decisiones contempladas en la presente Directiva.

Consulte la lista de profesiones genéricas en el siguiente enlace: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Si de una profesión genérica disponible existen varias especialidades, estas no se contarán individualmente.
Ejemplo: Tanto «enfermero responsable de cuidados generales» como «enfermero/a psiquiátrico/a» pueden pertenecer a la profesión genérica de «enfermero» que figura en la base de datos de profesiones reguladas. Por tanto, su autoridad solo es responsable de una profesión genérica (= enfermero).

Por tasa media cobrada por solicitud se entiende la tasa para el reconocimiento de las cualificaciones profesionales, incluidas eventualmente las medidas compensatorias, y el coste por la autorización para ejercer/permiso de actividad empresarial o similar.

Los costes reales aproximados por solicitud en los que incurre la autoridad son los costes estimados para tramitar una solicitud teniendo en cuenta, por ejemplo, los costes del empleado que tramita la solicitud, los costes de los comités decisorios o cualquier otro coste sufragado por su autoridad a este respecto.

Si su autoridad es responsable de varias profesiones, indique una media.

Esta pregunta se refiere a documentos como pruebas de la nacionalidad de los solicitantes, títulos académicos o copias de los certificados de competencia profesional enumerados en el anexo VII de la Directiva 2005/36/CE.

Artículo 14 - Medidas compensatorias

1. No obstante lo dispuesto en el artículo 13 (condiciones para el reconocimiento), el Estado miembro de acogida podrá exigir al solicitante que realice un período de prácticas de hasta tres años o que se someta a una prueba de aptitud en cualquiera de los casos siguientes:
a) en caso de que la formación recibida corresponda a materias sustancialmente distintas de las que cubre el título de formación exigido en el Estado miembro de acogida;
b) en caso de que la profesión regulada en el Estado miembro de acogida abarque una o varias actividades profesionales reguladas que no existan en la profesión correspondiente en el Estado miembro de origen del solicitante, y la formación exigida en el Estado miembro de acogida abarque materias sustancialmente distintas de las cubiertas por el certificado de competencia o el título de formación que el solicitante alega.

Artículo 4 septies - Acceso parcial

1. La autoridad competente del Estado miembro de acogida concederá el acceso parcial a una actividad profesional en su territorio caso por caso y únicamente cuando se cumplan todas las condiciones siguientes:

Establecimiento — Sistema general de reconocimiento:
Este sistema solo se aplica en caso de que no lo hagan sistemas de reconocimiento automático.
El país de acogida reconoce las cualificaciones teniendo en cuenta cada caso particular cuando el solicitante tiene pleno acceso a la misma profesión en el país de origen.
Las normas aplicables se establecen en el capítulo I (artículos 10 a 14) de la Directiva 2005/36/CE.

Establecimiento — reconocimiento automático sobre la base de la experiencia profesional:
Esto se aplica a los profesionales que trabajan en determinados sectores de la artesanía, el comercio o la industria enumerados en el anexo IV de la Directiva 2005/36/CE. La duración mínima requerida y la naturaleza de la experiencia profesional se establecen en el capítulo II (artículos 16 a 20) de la Directiva 2005/36/EC.

Establecimiento - reconocimiento automático sobre la base de condiciones mínimas de formación armonizadas:
Este sistema se aplica a siete profesiones sectoriales: enfermeros, matronas, médicos, dentistas, farmacéuticos, arquitectos y veterinarios.
Las normas aplicables se establecen en el capítulo III (artículos 21 a 49) de la Directiva 2005/36/CE y en el anexo V de la Directiva 2005/36/CE.

Establecimiento - reconocimiento automático sobre la base de principios comunes de formación:
Este sistema se aplica mediante una prueba común de formación que actualmente solo se aplica a los instructores de esquí.
Las normas aplicables se establecen en el capítulo III bis (artículos 49 bis a 49 ter) de la Directiva 2005/36/CE.

Movilidad temporal - declaraciones y verificaciones previas:
El país de la UE de acogida evalúa la movilidad temporal caso por caso. Puede comprobar la cualificación profesional antes de que el profesional pueda prestar servicios por primera vez. Esto se aplica únicamente cuando la profesión de que se trate tenga implicaciones para la salud o la seguridad públicas y no se beneficie del reconocimiento automático en virtud del capítulo III de la Directiva 2005/36/CE.
Las normas sobre movilidad temporal se rigen por el artículo 7 de la Directiva 2005/36/CE.

Las autoridades competentes responden adecuadamente cuando proporcionan a la autoridad del Estado miembro de acogida toda la información necesaria para adoptar una decisión de reconocimiento sólida.

Direktiivi 2005/36/EÜ artikkel 3; Definitsioonid 

1. Direktiivis määratletakse järgmised definitsioonid:
a) reguleeritud kutseala: kutsetegevus või -tegevuste hulk, millel tegutsema hakkamist või tegutsemist või tegutsemise üht moodustest reguleerivad spetsiaalse kutsekvalifikatsiooni omamist kas otseselt või kaudselt käsitlevad õigus- või haldusnormid; tegutsemise moodus on eelkõige kutsealal tegutsemine kutsenimetuse all, kui sellise nimetuse kasutamine on õigus- või haldusnormidega lubatud üksnes vastavat kutsekvalifikatsiooni omavatel isikutel. Kui esimene lause ei kohaldu, käsitletakse reguleeritud kutsealana lõikes 2 nimetatud kutseala;
...
d) pädev asutus: mistahes asutus või organ, mis on liikmesriigi poolt eraldi volitatud väljastama või vastu võtma koolitusdiplomeid ja muid dokumente või teavet ja vastu võtma taotlusi ja tegema käesolevas direktiivis nimetatud otsuseid.

Tutvuge reguleeritud kutsealade nimekirjaga, mis asub siin https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Kui mõne reguleeritud kutseala puhul kasutatakse mitut spetsialiseeritud nimetust, ärge võtke neid eraldi arvesse.
Näide: Nii „üldõde“ kui ka „psühhiaatriaõde“ kuuluvad reguleeritud kutsealade andmebaasis loetletud peamise kutseala „meditsiiniõde“ alla. See tähendab, et teie asutus vastutaks ainult ühe peamise kutseala eest (= õde).

Taotlejatelt taotluse eest küsitava keskmise tasu puhul tuleb arvestada kutsekvalifikatsioonide tunnustamise tasu, k.a võimalikke korvamismeetmeid, ning tegutseda lubamise / tegevusloa või muid sarnaseid kulusid.

Asutuse ligikaudsed tegelikud kulud taotluse kohta tähendavad ühe taotluse menetlemise hinnangulisi kulusid, võttes arvesse näiteks taotlusega tegeleva töötaja kulusid, otsuseid tegevate komisjonide kulusid ja/või muid kulusid, mida teie asutus sellega seoses kannab.

Kui teie asutus vastutab mitme kutseala eest, märkige keskmine summa.

Küsimus puudutab selliseid dokumente nagu taotleja kodakondsust tõendavad dokumendid, diplomid või direktiivi 2005/36/EÜ VII lisas loetletud ametialase pädevuse tõendite koopiad.

Artikkel 14 – Korvamismeetmed

1. Artikkel 13 (tunnustamise tingimused) ei takista vastuvõtvat liikmesriiki nõudmast taotlejalt kuni kolmeaastase kohanemisaja läbimist või sobivustesti sooritamist, kui:
a) taotleja läbitud koolitus hõlmab vastuvõtvas liikmesriigis nõutava kvalifikatsiooni tõendava dokumendiga kaetud teemadest oluliselt erinevaid teemasid;
b) vastuvõtvas liikmesriigis reguleeritud kutseala hõlmab üht või mitut reguleeritud kutsetegevust, mis ei kuulu taotleja päritoluriigi vastava kutseala hulka, ja kui see erinevus vastab vastuvõtvas liikmesriigis nõutavale erikoolitusele ja käsitleb teemasid, mis erinevad oluliselt taotleja pädevuskinnituse või kvalifikatsiooni tõendava dokumendiga hõlmatutest.

Artikkel 4f – Osaline juurdepääs

1. Vastuvõtva liikmesriigi pädev asutus lubab igal üksikjuhul eraldi oma territooriumil hakata osaliselt kutsealal tegutsema üksnes siis, kui on täidetud kõik järgmised tingimused:

Kutsealal tegutsema asumine – tunnustamise üldsüsteem:
Seda süsteemi kohaldatakse ainult juhul, kui automaatse tunnustamise süsteemid ei ole kohaldatavad.
Vastuvõttev riik tunnustab kvalifikatsiooni juhtumipõhiselt, kui taotlejal on päritoluriigis täielik juurdepääs samale kutsealale.
Kohaldatavad eeskirjad on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ I peatükis (artiklid 10–14).

Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine töökogemuse alusel:
see kehtib teatavates käsitöö-, kaubandus- või tööstussektorites töötavate spetsialistide suhtes (loetelu direktiivi 2005/36/EÜ IV lisas). Töökogemuse pikkust ja laadi puudutavad miinimumnõuded on sätestatud direktiivis 2005/36/EÜ (artiklid 16–20.

Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine koolituse miinimumnõuete kooskõlastamise alusel:
see süsteem kehtib seitsmele elukutsele: õed, ämmaemandad, arstid, hambaarstid, apteekrid, arhitektid ja veterinaarkirurgid.
Kehtivad nõuded on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ III peatükis (artiklid 21–49) ja direktiivi 2005/36/EÜ V lisas.

Kutsealal tegutsema asumine – automaatne tunnustamine ühiste koolituse miinimumnõuete alusel:
see süsteem kehtib ühise koolitustesti vormis praegu vaid suusainstruktoreile.
Kohaldatavad nõuded on sätestatud direktiivi 2005/36/EÜ IIIA peatükis (artiklid 49a–49b).

Ajutine liikuvus – deklaratsioonid ja võimalikud eelnevad kontrollid:
vastuvõttev ELi riik hindab ajutist liikuvust juhtumipõhiselt. Riik võib kontrollida kutsekvalifikatsiooni, enne kui spetsialist saab esimest korda teenuseid osutada. See kehtib ainult juhul, kui kõnealusel kutsealal on mõju rahvatervisele või ohutusele ning selle suhtes ei kohaldata automaatset tunnustamist direktiivi 2005/36/EÜ III peatüki alusel.
Ajutist liikuvust käsitlevaid eeskirju reguleeritakse direktiivi 2005/36/EÜ artikliga 7.

Pädevad asutused vastavad asjakohaselt, kui nad esitavad vastuvõtva liikmesriigi asutusele kogu vajaliku teabe usaldusväärse tunnustamisotsuse tegemiseks.

Direktiivin 2005/36/EY 3 artikla - Määritelmät 

1. Tässä direktiivissä tarkoitetaan
a) ”säännellyllä ammatilla” yhdestä tai useammasta toiminnan lajista koostuvaa ammattitoimintaa, jonka aloittamisen tai harjoittamisen tai jonkin harjoittamisen muodon edellytyksenä on, suoraan tai välillisesti, lakien, asetusten tai hallinnollisten määräysten nojalla tietyn ammattipätevyyden omaaminen; yksi tällainen ammattitoiminnan harjoittamisen muoto on sellaisen ammattinimikkeen käyttö, johon lakien, asetusten tai hallinnollisten määräysten nojalla vain tietyn ammattipätevyyden omaavilla henkilöillä on oikeus. Kun ensimmäistä virkettä ei sovelleta, säänneltyyn ammattiin rinnastetaan 2 kohdassa tarkoitettu ammatti;
...
d) ”toimivaltaisella viranomaisella” viranomaista tai elintä, jonka jäsenvaltio on nimenomaisesti valtuuttanut myöntämään tai ottamaan vastaan tutkintotodistuksia ja muita asiakirjoja tai tietoja, sekä ottamaan vastaan hakemuksia ja tekemään tässä direktiivissä tarkoitettuja päätöksiä.

Luettelo yleisistä ammattinimikkeistä löytyy osoitteesta https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/regprof/professions/generic.

Jonkin yleisen ammattinimikkeen yhteydessä mahdollisesti annettuja useita erikoistumisvaihtoehtoja ei pidä laskea erikseen.
Esimerkki: Sekä ”yleissairaanhoitaja” että “psykiatrinen sairaanhoitaja” voivat kuulua säänneltyjen ammattien tietokannassa tarkoitettuun yleiseen ammattinimikkeeseen ”sairaanhoitaja”. Edustamanne viranomainen vastaa tässä tapauksessa ainoastaan yhdestä yleisestä ammattinimikkeestä (=sairaanhoitaja).

Hakijoilta perittävällä keskimääräisellä hakemuskohtaisella maksulla tarkoitetaan ammattipätevyyden tunnustamisesta perittävää maksua, johon sisältyvät mahdolliset korvaavat toimenpiteet, sekä kulut, jotka aiheutuvat luvasta harjoittaa kyseistä ammattia / toimiluvasta tai vastaavasta.

Viranomaiselle aiheutuvien hakemuskohtaisten tosiasiallisten kulujen arvioidulla määrällä tarkoitetaan arviota kuluista, jotka aiheutuvat yhden hakemuksen käsittelystä ottaen huomioon muun muassa hakemuksen käsittelevään työntekijään liittyvät kulut, päätöksen tekeviin komiteoihin liittyvät kulut ja/tai edustamallenne viranomaiselle tässä yhteydessä aiheutuvat muut kulut.

Jos edustamanne viranomainen vastaa useista ammateista, ilmoittakaa keskiarvo.