Historie

Evropský účetní dvůr vznikl v době, kdy se Evropské společenství (předchůdce EU) snažilo zvýšit svou demokratickou odpovědnost vůči svým občanům. Rozšíření pravomocí Evropského parlamentu v oblasti rozpočtové kontroly a financování rozpočtu Evropského společenství výhradně z vlastních zdrojů představovaly dvě klíčové události. Společenství si uvědomilo, že potřebuje také skutečně nezávislého externího auditora, který Parlamentu a Radě pomůže zajistit demokratickou kontrolu nad jeho financemi. Od založení Společenství v roce 1958 vykonávala tento úkol malá kontrolní komise, u níž bylo stále zjevnější, že nemá potřebné pravomoci ani zdroje, aby zajistila odpovídající kontrolu rychle rostoucího rozpočtu. 

Hlavní podnět k založení Evropského účetního dvora dal předseda Výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu Heinrich Aigner, který od roku 1973 důrazně prosazoval myšlenku externího kontrolního orgánu na úrovni Společenství. Účetní dvůr byl ustaven Bruselskou smlouvou z 22. července 1975 a svou činnost zahájil v říjnu 1977 se sídlem v Lucemburku. Předseda Evropského soudního dvora Hans Kutscher jej v té době označil za finanční svědomí Společenství. 

​Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost dne 1. listopadu 1993 se Účetní dvůr stal plnohodnotným evropským orgánem. Získal stejné postavení jako Komise, Rada a Parlament, což posílilo jeho nezávislost a pravomoci. Maastrichtskou smlouvou bylo rovněž zavedeno výroční prohlášení o věrohodnosti účetní závěrky EU a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které se od té doby stalo nejdůležitějším výstupem práce Účetního dvora. 

Úloha Účetního dvora byla upevněna v roce 1999, kdy vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, jež znovu potvrdila jeho nezávislost a rozšířila jeho kontrolní pravomoci na další oblasti politiky. Tato smlouva zdůraznila úlohu Účetního dvora v boji proti podvodům a zároveň mu umožnila žádat Soudní dvůr o ochranu svých práv před porušováním ze strany ostatních orgánů EU. 

Niceská smlouva z roku 2003 potvrdila zásadu, že každý členský stát bude v Účetním dvoře zastoupen jedním členem, a zdůraznila význam spolupráce EÚD s vnitrostátními kontrolními orgány.

Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009, opět potvrdila mandát a postavení Účetního dvora jako orgánu EU. Pro EÚD má rovněž význam, že Smlouva zavedla změny do způsobu řízení a kontroly prostředků EU posílením rozpočtových pravomocí Evropského parlamentu a zdůrazněním odpovědnosti členských států za plnění rozpočtu. 

Struktura Účetního dvora se vyvíjela současně s vývojem EU. Z devíti členů a 120 zaměstnanců v roce 1977 se Účetní dvůr rozrostl na současných 27 členů působících v pěti senátech a téměř 900 odborných a administrativních pracovníků ze všech členských států. Jako kontrolní orgán se stejným postavením, jaké mají nejvyšší kontrolní instituce (NKI) v členských státech i za hranicemi EU, se Účetní dvůr snaží být na špičce vývoje v auditu veřejného sektoru a spolupracuje s ostatními NKI na vytváření profesních standardů a osvědčených postupů. 

Od svého založení v roce 1977 se Účetní dvůr snaží přispívat ke zlepšování finančního řízení EU vytvářením vysoce kvalitních výstupů, které odrážejí vývoj v EU i měnící se potřeby jeho zainteresovaných stran. Během této doby Evropská unie přivítala nové členské státy, získala nové pravomoci a zřídila na evropské úrovni nové subjekty. To vše se v práci Účetního dvora zohledňuje a odráží se v jeho výstupech.